Proč Američané tak často jezdí do Evropy? Aby našli sami sebe?
Je to už jistá literární a obecně umělecká tradice. Neřekla bych však, že tolik záleží na místě, kam daný autor nebo tvůrce jezdí. Vždy je poučné vydat se za hranice, kde se stanete outsiderem a můžete porovnávat nové s tím, co vám přijde běžné.
Obálka knihy Florencie v extázi
Přesto vaše hrdinka Hannah nachází ve Florencii mnohem více než jen pouhé srovnání evropského a amerického světa.
Nechtěla jsem, aby se pro ni podle klasického a dnes oblíbeného literárního modelu Florencie stala pouze odpovědí. Bylo důležité, aby jí to místo položilo i otázky. Záměrně jsem psala proti tradici, kdy literární hrdina na novém místě čistě nachází, až to působí, že již nikdy nebude mít v životě co hledat.
Co bylo prvním impulzem k Florencii v extázi?
Několik věcí dohromady, hlavní motivací však byla touha studovat v cizině a poté o tom psát. Kolem svých dvaceti jsem měla nepříjemnou osobní zkušenost s poruchou příjmu potravy, sice ne tak silnou jako moje hrdinka Hannah, ale potřebovala jsem se s tím tématem nějak vyrovnat. Zanechalo ve mně spoustu otázek.
Jessie ChaffeováŽije v New Yorku a kniha Florencie v extázi je jejím literárním debutem. Vznikl během jejího pobytu na Univerzitě ve Florencii, který získala díky Fullbrightově stipendiu. Kromě Česka román čeká ještě vydání v Rusku, Polsku a Turecku. Psaním se živí i z druhé strany, pracuje jako editorka magazínu Words Without Borders, který přibližuje anglicky mluvícím čtenářům literaturu z celého světa. |
Hannah je dospělá žena, přesto poruchou trpí. Nepřijde vám, že média z poruch příjmu potravy trochu mylně udělala jen problém teenagerů?
Ano, tím mi připomínáte jednu z dalších motivací. Vadilo mi, že se tu o anorexii a dalších poruchách píše pouze v souvislosti s dospívajícími. Je to v časopisech, filmech i hudbě. Přitom jí trpí dospělí a pro některé možná překvapivě nejen ženy, ale také muži.
A ještě jste k tomu upozornila, že problematika poruch příjmu potravy zdaleka není jen problémem dneška.
Napadlo mě to, když jsem studovala ve Florencii a navštěvovala přednášky zaměřené na postavení žen v renesanci. Tam jsem se poprvé setkala s osudy svaté Kateřiny nebo svaté Terezy, které kvůli hledání víry hladověly a v knize pak sehrály důležitou roli.
Proto jste poslala Hannu do Sieny, odkud svatá Kateřina pocházela.
To byl ten důvod, tam se totiž Hannah noří hlouběji a hlouběji do jejího osudu a začíná chápat, že ženy měly odjakživa komplikovaný vztah se svým tělem. Často kvůli společnosti, která jim říkala, jak by se vlastně měly cítit.
Světice však hladověly s trochu jiným záměrem než dnešní ženy. Je to tak?
Motivovala je hlavně touha dostat se mimo fyzický svět, do nějakého spirituálního prostoru. Často zažívaly různé extatické vize, které logicky byly jen důsledkem hladovění.
Byla to jejich vlastní forma závislosti?
Možná, dosahovaly tím způsobem extáze. Spíše než závislost to tak možná byl vlastní způsob víry, náboženství, odpovědi na svět, které se člověk těžko vzdává.
