Ani dnes by si detektivku nepřibalila dovolenou, ale snaží se udržet si v žánru krimi přehled, a tak si čas od času přečte, co u nás vychází. A přiznává, že módní vlna severské kriminálky sem bohužel zanesla i ne příliš povedené knížky.
K norštině se Kateřina Krištůfková dostala na vysoké škole, kde studovala němčinu v kombinaci s pedagogikou. Ta jí ale příliš nebavila.
„Byla moc teoretická,“ vypráví. „Naštěstí během studia se otevíral kurz norštiny, přihlásila jsem se a sešla se nás v něm skvělá parta čtyř holek. Rok nato se otevíralo magisterské studium norštiny. Dostaly jsme se všechny a dodnes spolupracujeme. Máme malé nakladatelství Elg, v němž vydáváme obskurní záležitosti, které by jinde neměly šanci.“
Překladatelskou kariéru začínala s německými autory, zlomem byl ale právě Nesbo. Jak dlouho trvá překlad jedné knihy? „Knížky od Nesbøho jsou poměrně tlusté, hrubý překlad mi zabere přibližně dva měsíce. Další měsíc až dva se v něm různě šťourám, přeformulovávám, ladím. Pak pošlu text svému redaktorovi, ten na něm pracuje nejméně další měsíc, vše spolu konzultujeme. Poté se knížka vysadí a spolu s korektorkou ji čteme všichni tři znovu. To celé zabere šest sedm měsíců, než je konečně hotovo,“ popisuje celý proces Kateřina Krištůfková.
Kateřina Krištůfková
|
Ta se do Norska snaží jezdit pravidelně, poprvé tu byla jako au-pair během prázdnin při studiích. Norové přitom mají k výchově velmi specifický přístup, dětem nechávají volnost, fyzické násilí na nich je tu zákonem zakázáno.
„Starala jsem se o děti, kterým bylo deset, osm a tři. Nejmladší měla období vzdoru, když něco chtěla a máma jí řekla ne, lehla si v obchodě na zem a dvacet minut se tam vztekala. A máma ji tak nechala, byla naprosto klidná, stejně jako všichni kolem,“ vrací se ve vzpomínkách.
“Norové razí názor, že děti mají rozum a samy dospějí k tomu, že tohle chování není správné. Mě to tehdy šokovalo, protože od nás jsem byla zvyklá na úplně jiný přístup. Když mě před odjezdem rodina vzala na večeři do lepší restaurace, ty děti tam skoro skákaly po stolech. Nevadilo to nikomu. Jenom mně.“
Ve Skandinávii je také standardem, že lidé skvěle ovládají angličtinu. Podle překladatelky Krištůfkové je to i díky absenci dabingu.
„Norové nemají dabovaného nic, kromě pohádek pro nejmenší děti. Všechny cizí filmy, seriály běží v angličtině. Ten jazyk se vám díky tomu dostane do ucha. Když tady byl Nesbo na první návštěvě, měl s sebou třináctiletou dceru a už i ona byla schopná v pohodě konverzovat v angličtině.“
Sama pro co nejlepší naučení cizí řeči doporučuje vyjet do dané země. Sólo, s doprovodem totiž budete mít tendenci pořád mluvit česky.
„Pomáhá mi sledování seriálů, filmů, poslouchání hudby v daném jazyce. A číst si originální texty, třeba online noviny na internetu a samozřejmě knihy,“ přidává další tipy Kateřina Krištůfková.
