Radek Smejkal z Pardubic však setkání kolegů ve Štokách nejen organizoval, ale sám také vyřezával. Rychle se proto chopil první z připravených pil, aby během hodiny z kusu dubového kmene vyřezal sovu.
„Speedcarving je divácky nejzajímavější. Lidé mohou v krátké době zhlédnout od začátku do konce, jak z kusu dřeva vznikne něco, co by si sami dali třeba na zahrádku,“ řekl Smejkal.
A během šedesáti minut mohou vzniknout opravdu zajímavé věci. Například Martinu Šustrovi, řezbáři ze Studnic u Hlinska, který se akce v rekreačním zařízení Pod Dubovou skálou zúčastnil už potřetí, stačila na vyřezání sovy včetně závěrečného patinování pouhá půlhodina.
„Že mi stačila polovina času? K tomu se musíte prořezat. Když vytvoříte spoustu soch, pak už je to rutina,“ glosoval s úsměvem Šustr, když vypnul a odložil svoje pily, frézky, brusky, kartáče a další nástroje.
Nejmladší řezbář chodí ještě na základní školu
A bylo jasné, o čem mluví. Například nadějný řezbář Arian Firouzi, věkem teprve žák osmé třídy základní školy, si se svojí sovou hrál mnohem déle a některé řezy promýšlel pomaleji než padesátiletý rutinér Šustr.
„Ale není to o tom, kdo skončí dřív. Máme celých šedesát minut. Na zahraničních akcích porota zčásti hodnotí výtvory a druhá část hodnocení je aukce. Kdo vydraží svoje dílo nejlépe, má nejvíc bodů. Body se pak sčítají,“ zmínil Smejkal.
Stane se občas i mistrům svého oboru, že zkazí celý špalek? „Musím to zaklepat. Někdy je výsledek horší, někdy lepší, ale nedá se říct, že bych to někdy vyhodil. Každý řez je dopředu promyšlený,“ řekl Martin Šustr. „Ale může se stát, že jednou blbě říznete a je z toho palivo. Zámečník si to přivaří zpátky, my ne,“ dodal.
Diváci si museli zvyknout na poletující prach z pilin a hlavně velký hluk. Kromě šesti borců, kteří se zapojili do ukázky carvingu, pracovalo na místě dohromady přes dvacet řezbářů.
Motorové pily místo dlát, řezbář jich má pětadvacet
A soutěžící měli nastartovaných třeba i několik pil najednou. „Já mám zhruba pětadvacet pil. Na každé je trošku jiný řetěz nebo má jinou délku lišty. Při speedcarvingu jsem využil tři nebo čtyři. To je stejné, jako když si řezbář vybírá dláta,“ hledal přirovnání Radek Smejkal.
Postupuje obvykle od těch větších pil s velkými lištami k menším určeným pro jemnější práci. A například k frézování používá další nástavce, někteří na závěr svoje výtvory opalovali plynovými hořáky.
Řezbáři z různých koutů Česka se ve Štokách setkali celkově potřetí. Jako poděkování za spolupráci pro městys také vyřezali betlém. „Loni jsem vytvořil Panenku Marii, letos Josefa. K nim už jsou hotové dvě ovečky,“ líčil Šustr.
Až do listopadu budou mít řezbáři s motorovými pilami nabité víkendy. Ve Štokách se sejdou nejspíš zase za rok začátkem května.
