„Včera večer zemřel Pavel Šrut. Je mi smutno. S jeho texty je spojena skoro celá moje pěvecká dráha od roku 1983, kdy jsem je začal zpívat. Spolu jsme napsali řadu písniček, další pro mne na jeho texty napsal Petr Skoumal, ale i Honza Hrubý a Luboš Andršt. Moje děti i vnuci usínali a usínají u jeho dětských knížek a poslouchají jeho a Skoumalovy dětské písničky, smějeme se u Lichožroutů. Smějeme se, abychom nemuseli brečet. To by mu určitě vadilo. Tak kamaráde, odpočívej v pokoji!“
Včera večer zemřel Pavel Šrut. Je mi smutno. S jeho texty je spojena skoro celá moje pěvecká dráha od roku 1983, kdy jsem je začal zpívat. Spolu jsme napsali řadu písniček, další pro mne na jeho texty napsal Petr Skoumal, ale i Honza Hrubý a Luboš Andršt. Moje děti i vnuci usínali a usínají u jeho dětských knížek a poslouchají jeho a Skoumalovy dětské písničky, smějeme se u Lichožroutů. Smějeme se, abychom nemuseli brečet. To by mu určitě vadilo. Tak kamaráde, odpočívej v pokoji!
Tohle jsem v sobotu napsal na svůj facebookový profil. A vlastně nevím, co bych víc dodal. Že jsme si osobně moc rozuměli, že s Pavlem byla sranda, že ten jeho nejslavnější text Kolej Yesterday vznikl tři roky před Černobylem, ačkoli se v něm zpívá „to tenkrát ještě rostly holkám vlasy, to bylo před tím vejbuchem“? Nebo že v roce 2005 byl hlavním iniciátorem mého návratu na scénu, když mi dosti autoritativně sdělil, že moje příští album napíše celé sám, a opravdu ho napsal a já pak natočil a vydal po sedmnáctileté pauze desku Poprvé naposledy a znovu rozjel koncertování a další nahrávání?
Zemřel básník Pavel Šrut, autor textu Koleje Yesterday či Lichožroutů |
Nebo, že když byl jedním z mých hostů v televizním baru Krásný ztráty, smáli jsme se tomu, že on je tam vlastně víc doma než já, když vymyslel ten slogan do názvu písničky, podle které jsme talkshow nazvali a ta naše společná píseň se pak stala na čtrnáct let titulní melodií?
Nevím.
Taky jsem si vzpomněl, jak jsem jednou naprosto neúspěšně za Pavla orodoval u svého někdejšího spolužáka, který se stal za bolševiků náčelníkem správy ministerstva vnitra rozhodující o výjezdech našich občanů na západ, aby Pavlovi povolil výjezd do Spojených států, kam dostal už poněkolikáté stipendium na univerzitu a kam ho do té doby nikdy nepustili. Tohle pokoření mi stálo za to, i když to samozřejmě tenkrát zase nedopadlo. To byla pro mne jedna z těch krásných ztrát.
Ale vlastně – byla to „báječná léta s Pavlem Šrutem“.
