RECENZE: Minierova tíživá Noc mísí bílý sníh s temnou pomstou

Francouzský kriminalista Martin Servaz se probral z kómatu, do něhož upadl po zranění způsobeném při střetu s mužem podezřelým z napadení tří žen. Krásná norská policistka Kirsten Nigaardová vyšetřuje na ropné plošině poblíž Bergenu brutální zločin.

Spisovatel Bernard Minier | foto: www.bernard-minier.com

A pak oceňovaný francouzský autor Bernard Minier ve svém novém románu Noc jejich osudy proplete – nejen při vyšetřování, ale jak se dá čekat, tak i v posteli. Vyšetřovatelka totiž v jednom pokojíku objeví sérii Servazových fotografií a snímek malého chlapce označený jménem Gustav. A vydá se za svým kolegou do Francie, do podhůří Pyrenejí.

Z obálky knihy Noc

Nocí, čtvrtou knihou s Martinem Servazem, navazuje Minier na svou veleúspěšnou prvotinu Mráz. Vrací v ní na scénu Juliana Hirtmanna, bývalého ženevského prokurátora a sériového vraha desítek žen, po němž Servaz léta pátrá. Nejen z profesionálních, ale i z osobních důvodů: Hirtmann před lety unesl policistovu lásku Marianne, od té doby nezvěstnou. Nyní za sebou zanechává další krvavé stopy, navíc si s hrdinou dost nehezky pohrává.

Na pěti stovkách stran Minier proplétá pátrání s psychologickou manipulací, zločincův cynismus s otcovskými starostmi, výstřely, honičky a policejní řevnivost se snovými scénami, to vše zpestřené odkazy na hudbu Gustava Mahlera a rámované bílým zasněženým prostředím jihu Francie i Rakouska. Nechybí ani malý výlet do Prahy, kam se s nekalým záměrem vydá slavný starý vídeňský dirigent, otec jedné z Hirtmannových obětí.

S kontrastem bílé něhy krajiny a temnotou, do níž upadají lidské duše v touze po pomstě i po spravedlnosti, si Minier pohrává opravdu mistrovsky. Stejně výtečně a uvěřitelně vystavěl i postavy svého románu, od protagonistů po ty epizodní. Má skvělé dialogy, kapitolu po kapitole buduje napětí, stupňuje ho a stupňuje – až je toho najednou příliš. Napětí i náhod.

V porovnání s předchozími tituly servazovské série, ale i se Zkurveným příběhem, který stojí mimo ni, je Noc určitým zklamáním. Nejde ani tak o pár erotických scén, třebaže by mohly být uměřenější, v nich se dá vidět úlitba současné sexuální otevřenosti literatury. Ani o to, že vyřešení záhady malého Gustava z fotografie se víceméně nabízí od prvního momentu bez ohledu na to, kolika sítěmi ji autor omotá.

Noc

65 %

Bernard Minier, vydalo XYZ, 536 stran

Základní problém tkví v rozporuplném letitém souboji Servaze a Hirtmanna. Zločinec jako by ovládal nadpřirozené schopnosti vytušit, kde se jeho sok právě nachází a co podniká. Navzdory všem schopnostem výtečného policisty je citově zasažený detektiv tím slabším partnerem. Závěr knihy sice šokuje, ale vyvolává rozpaky a některé poměrně důležité věci zůstávají nedořešeny.

Přes uvedené výhrady stojí Noc za pozornost a v žánru rozhodně patří k nadprůměru. Jen se nedoporučuje číst si ji před spaním – hrozí pak totiž sny ještě tíživější než ty románové.