Přemysl Martínek
Je pravda, že při první žádosti měl scénář Jako v ráji vyznamenaný cenou Filmové nadace i u vás doporučující posudky, přesto nic nedostal?
První žádost byla podaná na vývoj projektu a měla doporučující posudek jak ekonomický, tak obsahový. Druhá žádost, o podporu výroby, měla také jeden ze tří posudků doporučující, ale ekonomický i druhý obsahový expert projekt nedoporučili. Ten ekonomický přitom psal stejný expert. Je to prostě rozdílné stadium projektu. Rada se často rozchází s hodnocením expertů, především proto, že na rozdíl od nich projekty srovnává navzájem a musí být daleko kritičtější, protože má peníze na podporu pouze menší části všech žádostí.
Proč jste nepodpořili ani první žádost, kde film doporučily obě expertizy?
Povídkový film Jako v ráji se chce na půdorysu čtyř povídek situovaných do čtyř zemí Visegrádu zabývat možnostmi soužití různých etnik ve střední Evropě. Ovšem již ve svém základu radu nepřesvědčil, neboť do zemí bez skutečně konfliktní kulturní a náboženské situace jen uměle vnáší nepříliš originální dramatické situace, v nichž je “cizorodý prvek” málo vypovídající a snadno zastupitelný. Rada proto vzdor expertům rozhodla projekt nepodpořit.
A proč byl napodruhé projekt vyhodnocen dokonce jako nejhorší?
Protože dostal od radních nejméně bodů. Především v ekonomické části chyběla jasnější představa o distribuci, propagaci, vágní byla dramaturgická explikace. Většina projektů má nějakou formu ukázky pro prezentaci v zahraničí u možných koproducentů, což Jako v ráji neměl. Realizační tým má za sebou jeden česko-slovenský celovečerní film - a náhle předkládá velice náročný projekt za 74 milionů korun, takže roli sehrála i nezkušenost týmu.
Vyslýchali mě jako fašistku, říká autorka scénáře o střetu s muslimy |
Ale jak se může natolik lišit výrok odborné poroty Filmové nadace, u níž scénář Jako v ráji vyhrál, a rovněž odborníků z Rady Fondu?
Při hodnocení žádosti o podporu pro výrobu je kvalita scénáře jen jedním z kritérií. Rada sleduje i producentskou část projektu, kterou Filmová nadace nehodnotí. Není také neobvyklé, že nadace pozitivně hodnotí scénář, který je v první či ve druhé verzi. Rada předpokládá, že je nám předloženo finální stadium scénáře, který půjde do výroby, a to jsou velmi rozdílná východiska.
Opravdu jste režisérce řekl, že už znova ani žádat nemá, že stejně podporu nedostane, leda by scénář přepsala pozitivněji?
Od začátku jsem paní režisérce při schůzce, o kterou požádala, zdůrazňoval, že na ní prezentuji své osobní názory a že já už v Radě Fondu v případě její další žádosti nebudu figurovat. V dubnu mi končí mandát, první možná výzva tohoto typu se bude rozhodovat v květnu, kdy by v Radě mělo být pět nových členů z devíti, takže předjímat úspěch žádosti bych si netroufl. Bavili jsme se o tom, že film je podle mě přes míru misantropický vůči všem postavám. Nejde o kvalitu dialogů či dramatičnost scén, ale o úhel a hloubku pohledu. Scénář by potřeboval dostat hloubku, pak by se ukázalo, že postavám chybí lidskost. To je to „zpozitivnění“, které bych já jako jeden z radních uvítal.
Přesto fakt, že jste zamítli oceněnou látku, dál nahrává verzi, že se bojíte kontroverzního pojetí ožehavého tématu - na rozdíl od Poláků a Maďarů.
Na tom pojetí není z mého pohledu nic kontroverzního ani tabuizovaného. Při pohledu na naše média a politickou scénu je snad evidentní, že hlas proti falešné politické korektnosti je u nás vlastně mainstream. Co se koprodukce týká, žádost provázely jen nezávazné přísliby vstupu do projektu z Maďarska, Polska a Slovenska, jednostránkové dokumenty bez právní relevance. Prostě odmítám, že šlo o politické rozhodnutí a cenzuru. Projekt nebyl připraven do výroby z producentského hlediska a Rada odmítla i jeho obsahové kvality pro tuto fázi realizace. To se stalo mnoha projektům a bude se to stávat dalším. Nicméně se třetina Rady každý rok obměňuje a bodování se zveřejňuje, takže typ perzekuce, jejž režisérka z našeho rozhodnutí cítí, je naprosto vyloučen.
