RECENZE: U2 si vyšlápli na všechny špatnosti světa. Kdysi to uměli lépe

Po odkladech, a i proto s velkým očekáváním fanoušků, vydala irská kapela U2 album Songs of Experience. Ale možná lidi zklame.

Po Songs of Innocence přicházejí U2 s pokračováním nazvaným Songs of Experience. | foto: Paolo Pellegrin

S novinkou od U2 je problém. A nejde ani tolik o to, že kapela plánovala vydat album Songs of Experience navazující na předchozí Songs of Innocence v podstatě o rok dříve. To je ostatně každého právo piplat se se svým novým děckem, jak dlouho uzná za vhodné.

Potíž je v tom, že podle vyjádření hudebníků byla nahrávka už loni skutečně hotová a kapela se ji rozhodla předělat, aby lépe odpovídala šoku z vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Takže by posluchač čekal, že dostane desku, z níž půjde do kolen. A to se ve vší úctě k irským rockerům jednoduše neděje.

Dospělejší témata

Bezděky se nabízí otázka, jak asi mělo album vypadat před antitrumpovskými zásahy. Protože i když zůstaneme na poli angažované tvorby roku 2017, tak lze jmenovat například podmanivě dystopického Rogera Waterse na silné desce Is This the Life We Really Want? A vedle něj U2 vypadají jako trochu tápající chudí příbuzní.

Texty většiny písní jsou koncipované jako dopisy. Respektive poslední dopisy. Rodině, dcerám, posluchačům, Americe, sobě samému. Bono totiž loni prodělal blíže nespecifikovaný prožitek blízký smrti, a tak se tu jakoby loučí i se sebou. Což v kombinaci se zpěvákovým mesiášským komplexem dává dohromady mix, který nemusí být každému příjemný.

Oproti minulé desce plné nostalgie jsou aspoň tentokrát zvolená témata dospělejší a v kruzích, kde jsou Trump nebo brexit automaticky braní za inkarnace satana, můžou i dobře zarezonovat. Ale to je asi tak všechno.

Kde jsou hity?

No a potom je tu ještě muzika. V tomto ohledu se od U2 očekává vizionářství, nebo aspoň hity. Na to, aby prošlapávali nové hudební cestičky, jsou asi stárnoucí rockeři už za zenitem. S jistým výsledkem tu míchají své osvědčené postupy se současnými trendy z ranku elektronické hudby, ale ne vždy to vyjde.

Třeba hned v úvodní skladbě Love Is All We Have Left se kapela pustila do hodně odvážných experimentů s efektem na automatické dolaďování partů. Jenže takové autotune excesy jsou k neposlouchání a je k nevíře, že se v celém tvůrčím kolektivu, který kromě ústřední čtveřice zahrnul i několik producentů, nenašel nikdo, kdo by po cimrmanovsku zvolal – tudy ne, přátelé.

Což neznamená, že by celá deska byla vyloženě špatná. První zveřejněný singl You’re the Best Thing About Me je skutečně „best“ a skoro naplňuje ambice na trvalý hit, ale že by fungoval zcela na první dobrou a vryl se nesmazatelně do hlavy, to se říct nedá.

Songs of Experience

50 %

U2

Své kouzlo mají i obě „uprchlické“ písně Summer of Love a Red Flag Day, první trochu do sebe zahloubaná, druhá lehce skočná a tedy obě propojené poněkud tíživým tématem. Jenže to je na téměř hodinovou nahrávku trochu málo.

Takže se už poněkolikáté opakuje poněkud smutný scénář. Skalní fanoušci budou pravděpodobně na vrcholu blaha už z toho prostého důvodu, že jejich miláčci mají nový zářez. Ostatní desku Songs of Experience po prvním poslechu nejspíš odloží a nebudou muset příliš litovat. U2 si dosud uchovávají status velké světové kapely a na koncertech jej bezesporu stále naplňují. Na aktuálním studiovém albu si však ukousli příliš velké sousto.