RECENZE: Varga na sklonku života. Film sleduje legendu a její odcházení

Jihlavský festival dokumentárních filmů na pátek nachystal premiéru snímku Varga. Ani ne hodinu dlouhý dokument se bude promítat v rámci sekce „FAMU uvádí“, neboť jako studentský film původně vznikal. A režisérka Soňa Maletz nejspíš netušila, jaké osudové finále jí protagonista připraví.

Legendárního slovenského rockového varhaníka Mariána Vargu totiž začala s kamerou sledovat krátce předtím, než byla hudebníkovi diagnostikována smrtelná nemoc.

Varga

65 %

Režie: Soňa Maletz

Slovensko, Česko, 2017, 52 minut

„Soňo, rakovinu jsem dostal. Teď mi to diagnostikovali v nemocnici. Zhoubný nádor je to,“ oznamuje Varga na kameru tak trochu mezi řečí před jedním ze svých koncertů. „A jak to snášíte?“ zní logická otázka. „První dvě hodiny jsem z toho byl zhrozený. Ale potom jsem to vzal tak, že každý někdy zemře. Zemřel Čechov, zemřel Bergman, zemřel Ferlinghetti, tak proč bych i já neměl zemřít,“ prohlašuje.

Na jednu stranu musí být pro fanoušky trýznivé vidět svůj idol tak znatelně chátrat. Ovšem z hlediska filmařského je náhlá Vargova proměna neproměna vlastně fascinující. Na začátku je to stárnoucí a do sebe stále uzavřený pán, který však ožívá na koncertech. Na konci muž, který se kvůli ozařování a ztrátě citlivosti a pohyblivosti prstů bojí usednout ke klavíru, aby nezjistil, že už mu to nejde. Jenže když jej nakonec na vozíku a s dýchacím přístrojem usadí za jeho hammondkami v rámci koncertu k sedmdesátinám, tu jednu skladbu odehraje jako zamlada.

O Vargově životě a kariéře se tu divák dozví jen málo. Trochu z historie odhalí archivní záběry, na něco vzpomíná umělec sám, třeba na komunismus: „Byla to strašná přetvářka celého národa. Nejvíc mi vadilo udavačství. A nesvoboda, každé umění musí být svobodné, to je podmínka.“

A právě svoboda je něco, co si Marián Varga zjevně nenechal vzít do konce života. Třeba doutník, ze kterého bafá i ve chvíli, kdy mu plíce fungují jen na dvanáct procent. Což i on sám uznává, že je málo. A zapálí si doma, v autě i v zákulisí, za což jej v jednom kulturáku málem vyhodí.

Snímek Varga je po všech stránkách komorní a vlastně okrajový. Ale díky neplánovanému načasování má nespornou sílu.