Slyšet z úst herce a zpěváka Jiřího Macháčka pozdrav „Buď zdráv, soudruhu“ zní jako vtip. Ale před kamerou jej vyslovuje naprosto vážně, jen trochu ostražitě.
Píše se rok 1946 a Macháčkův titulní hrdina Zdeněk Toman, šéf zahraniční rozvědky, se v pracovně tehdejšího generálního tajemníka komunistické strany Rudolfa Slánského seznámí s Bedřichem Reicinem, jenž stojí v čele vojenské zpravodajské služby. Tři vlivní komunisté, kteří ještě provedou puč, a pak je vlastní strana odsoudí k smrti. Jen Tomanovi se povede z vězení uprchnout a dožít na Západě. „Jenže jeho žena spáchala sebevraždu a své dítě už nikdy neviděl,“ shrnul Macháček vypjatý osud své postavy.
„Na busty Leninů, obrazy Stalinů i na to věčné soudruhování si po pár dnech v roli zvyknete. Ale když jsme točili v Černínském paláci v někdejším bytě Jana Masaryka včetně osudného okna, na člověka to pořád působí,“ přiznal herec.
Slánského hraje Stanislav Majer, Reicina Marek Taclík. „Jsem teprve na začátku kariéry, za chvíli budu mít ještě vyšší hodnost,“ žertuje Taclík nad výložkami své uniformy, zatímco čeká na svou narážku. Než jej sekretářka uvede, podělí se Slánský s Tomanem o válečné zážitky. „Jaký byl Londýn? Rozbombardovaný, žena při náletu potratila. Tys měl kliku, že tě poslali do Moskvy,“ líčí Toman. „Mně v Moskvě ukradli dceru z kočárku. Dodnes mívám hrozné sny, že ji snědli zaživa. Takový tam byl hlad,“ opáčí Slánský a bez pauzy přejde k otázce, co by se dalo v Londýně prodávat a jestli to zdatný obchodník Toman zařídí: „Strana bude potřebovat peníze.“
Ačkoli jde o dlouhou a navenek bezchybnou scénu, režisér a spoluautor scénáře Ondřej Trojan ji nechá zopakovat. „Přece jen tě musí zaskočit, že z těch hrůz o snědené dcerce skočí tak tvrdě rovnou k penězům. A když tě osloví rodným příjmením Goldberger, chtělo by to jiskřičku zlosti v očích,“ žádá režisér Macháčka. Nebál se herci spojovanému zejména s komediemi svěřit tak odlišnou úlohu? „Jednak mě baví dávat protiúkoly, jednak je Macháček svým vzhledem Tomanovi docela podobný, ale hlavně s ním rád pracuju, protože se známe tak dlouho a dobře, že odpadá obvyklé opatrné našlapování,“ líčí Trojan.
Účel světí prostředky
Kdo byl vlastně Toman? Žid, komunista, šmelinář, agent, obchodník se zbraněmi, ale také muž, který umožnil přes naše území poválečný židovský přesun, který přispěl ke vzniku Izraele. „Pravda, měl za to peníze, ale pro ně je hrdinou,“ shrnuje Trojan nejednoznačnost skutečné historické postavy.
Období třetí republiky režiséra vůbec fascinuje: „Právě tam se totiž rodil prazáklad politiky, která dosahuje až do dnešních dnů.“ Projekt začal chystat už před osmi lety, kdy současný rozmach historických látek nemohl předvídat, nicméně mu nevadí. „I když v popředí filmu stojí osobní Tomanův příběh včetně prvků gangsterky a politika zůstává až v druhém plánu, je to nadčasové téma. Sice by se hodilo, kdyby šel Toman do kin před volbami, ale však ony zase nějaké volby budou, možná i předčasné,“ směje se.
„Čest. Čest,“ loučí se trio před kamerou. Když za Tomanem zapadnou dveře, Reicin vytkne Slánskému spolupráci „se Židem a Maďarem“. Jako odpověď uslyší památnou větu: „Účel světí prostředky.“
