„Pro děti je nejpřirozenější formou poznávání hra. Říkal to už Komenský a říkali to i lidé před ním,“ mluví Dobiášová o principu projektu, který reprezentuje třeba představení Děti Lví srdce. „V Čechách je silná tradice klasických muzeí, pro které je nejdůležitější uchovávat sbírky. Myslí jen na ně a málo na publikum,“ vysvětluje, proč podle ní není zájem českých výstavních institucí o dětského návštěvníka dostačující.
Ačkoliv se situace zlepšuje, děje se tak pomaleji, než by si Dobiášová představovala. Zárodky zajímavých projektů vidí v dětských programech Národní galerie, Centra pro současné umění DOX nebo Národního muzea. Inspiraci Dobiášová hledá u západních sousedů, kde dětská muzea vznikla už před dvaceti nebo třiceti lety.
Tvrdí, že pokud by podobná instituce pro malého návštěvníka vznikla i v Praze, šla by pak dalším krajským muzeím a galeriím příkladem. Přiznává však, že sehnat finanční příspěvky či dotace je pro tyto účely velmi náročné. Problematická je i personální oblast, kdy není dostatek pracovníků, kteří by se podobným programům věnovali.
Jako příklad úspěšné interaktivní výstavy, která zároveň není pouze pro děti, zmiňuje Neviditelnou výstavu. Ta umožňuje návštěvníkům vyzkoušet si život slepce. Stojí za ní Němec Andreas Heinecke, kterému se tak povedlo po celém světě zaměstnat stovky slepců-průvodců. Impulzem k založení projektu byla jeho zvídavost. Chtěl si vyzkoušet, jak rozdílně je možné vnímat svět.
Děti se mohou stát mravenci
Čistě umělecký příklad vidí v projektu Mraveniště, který uvedla v písecké Sladovně v rámci programu Galerie hrou. „Mladého umělce Vladimíra Větrovského, který dělá velké sochy a plátna, zajímal model mraveniště,“ líčí. „A tak jsme vytvořili instalaci, v níž se děti stávají mravenci. Vladimír Větrovský pro to používá název fyzická socha,“ vysvětluje.
Ačkoliv prozatím Dobiášová žádnou konkrétní nabídku ani projekt nemá, ráda by přenesla interaktivní muzejní výstavy do Prahy. Brzy by mohly slavit stejný úspěch, jaký zažily interaktivní dětské výstavy zaměřené třeba na techniku nebo vědu. „To budu ale ještě muset přemluvit pár politiků,“ podotýká.
