Měla jste jako malá chůvu?
Měla. Jako malé mi přišlo, že není v lehké pozici. Žít v domě cizí rodiny a vychovávat cizí děti musí být těžké. To samé jsem si pomyslela, když jsem si sama pořídila chůvu. Impulzem k napsání knihy pak byl reálný případ vraždy dětí chůvou v USA.
Sama jste matkou. Bylo těžké si od příběhu držet odstup?
To jsem nechtěla. Naopak jsem využila všechny své strachy a úzkosti, které zná každý rodič, jenž nechává své dítě s cizím člověkem. Náročné bylo vcítit se do pocitů chůvy. Je osamocená, její charakter je hodně hraniční. Příběh už se psal snáze.
Chůvy umožňují ženám se pracovně realizovat. Chtěla jste upozornit na to, jak může být v dnešní době složité být matkou?
Nenapsala jsem román s tím, že chci předat nějaké poselství. To je na čtenáři, jaký význam mu dá. Osobně patřím k první generaci žen, kterým se říkalo, že mohou mít všechno – profesi, lásku, rodinu. Já sama ale zjistila, že je to velmi těžké realizovat. Potřebujete podporu okolí. Život moderní ženy je těžký na všech frontách.
Věnujete se také tématu sexuality arabských žen. Proč?
Dovedly mě k tomu události po arabském jaru. V marocké společnosti si intelektuálové začali klást otázku, jakou roli hraje sexualita v konstrukci státu. Pak se v Maroku objevilo několik kauz týkajících se homosexuálů či prostitutek. Donutilo mě to se zamyslet nad tím, proč tělo a sexualita budí tolik vášní.
Jakou roli tedy hraje?
Je důležité, zda máte prostor pro svou intimitu a možnost svobodně nakládat se svým tělem. Dokud to marockým ženám nebude umožněno, nestanou se plnoprávnými občany. Myšlenku, že se máte stydět za svou sexualitu, využívá stát jako nástroj, jak nás ovládat.
Nemáte pocit, že v Evropě jsme se dostali k opačnému extrému? Sex je všude.
Sex se tady trochu stal nástrojem v rukou konzumní společnosti. Je to něco, co neustále konzumujeme. Využívá se jeho komerční potenciál. Ve finále má ale každý Evropan možnost, jak to bude vnímat. Máte prostor se rozhodnout.
