„Když se řekne Ostrava, tak pro mě to jsou především Colours. Není to Stodolní, ačkoliv jsem na ní několikrát byl. Dokonce jsem zažil, jak v jednom z podniků kolega tančil na stole,“ usmívá se Michal Malátný a po jeho pravici souhlasně přitakává kytarista skupiny František.
„Mám hodně rád industriální věci, například jaderná elektrárna Temelín mi přijde nádherná. Někdo to nemusí, ale já mám tento typ architektury rád, takže Colours v industriálním prostředí jsou pro mě to nejkrásnější, co může být,“ popisuje muzikant.
Michal Malátný
|
K legendární ostravské ulici se však ještě vrátí. „Ve Stodolní to vždycky vypadá, že Ostraváci jsou hodně veselí lidé. Žít umíte. Jeden čas to byla sláva a člověk měl povinnost se na ni zajít podívat. Byl to opravdový zážitek, naštěstí ale už máme toto bohatýrské období za sebou,“ dodává a ve svém vzpomínání přechází do druhé poloviny 90. let, kdy do Ostravy jezdilo nahrávat mnoho kapel, a ani Chinaski nebyli výjimkou.
„Jednalo se o písničku od Mňágy a Žďorp nazvanou Hodinový hotel. Psal se rok 1996, kdy se natáčel film Mňága – Happy End, a my se objevujeme až v jeho závěru. Hrajeme v něm Mňágu a v ostravském studiu Citron jsme natočili cover verzi jejich slavné písničky,“ vzpomíná Malátný.
„Pro nás je to dnes už hodně dávno a vůbec netuším, jak k tomu nahrávání v Citronu vůbec došlo. Snad za to může náš tehdejší basák Luděk Adámek... Bylo to poprvé, kdy jsme se měli možnost dostat do nějakého velkého nahrávacího studia. Úplně mě fascinovalo, jak tehdy Petr Fiala (zpěvák kapely Mňága a Žďorp, pozn. red.) seděl za mixážním pultem úplně sám. Kouřil, vždycky něco zazpíval a zahrál a já si jen říkal: Ty vole, tak tohle, to bych chtěl někdy zažít. Vím, že ta píseň se pak často hrála a já byl tehdy v Ostravě asi poprvé v životě, protože tady žádné příbuzné nemám a nebyla možnost se do ní jinak podívat,“ dodal známý zpěvák a skladatel.
Buty jsou jeho srdcová záležitost
Právě díky zahajovacímu koncertu nového turné si nyní skupina Ostravu užije jako nikdy dřív. „Protože naše turné tady začíná a zároveň nás zvučí a stage staví ostravská firma, tak tady budeme čtyři dny zkoušet a dávat show dohromady. Těšíme se především na nádherné Vítkovice,“ vysvětluje a přidává se i jeho spoluhráč František: „V létě jsem byl v Dolní oblasti Vítkovice se synem. Navštívili jsme zdejší muzea a bylo to perfektní.“
Nové turné Chinaski, které už je zčásti vyprodané, je v historii kapely zcela mimořádnou záležitostí nejen díky zahájení. „I když už hrajeme třiadvacet let, tak je to teprve naše čtvrté halové turné. Chceme se proto ukázat v plné palbě a parádě. Vymysleli jsme si scénu, na které je množství pohyblivých projekčních ploch. Budou reagovat v čase tak, aby přenos byl hodně efektní. Na obalu naší novinky je Ježíš Kristus nastříkaný na zdi, takzvaný stencil, tedy sprejování přes šablonu. Fotím si je už moře let a ke každé písni mám nějaký tento stencil, z nich je udělán celý obal na desku. Nějaké jsou také z Ostravy, ale jejich ráj je v Buenos Aires. Tři dny jsem po něm chodil a jenom fotil a ještě to nestačilo,“ říká Malátný s tím, že jeho láska ke stancilům vznikla už v dětství, kdy si jako kluci za pomoci šablon vyráběli stylová trička. Stříkali na ně i názvy skupin, jako třeba Elán nebo Citron.
„Máme rádi Buty a na metalu jsem vyrostl. Buty jsou moje srdcová kapela, v mém dětském pokoji pak visel plakát Citronu. Jen mě trochu mrzí, že Buty už moc nehrají. Když jsem je nedávno někde viděl, tak to vypadalo, že si jen odskočili z chalupy. Myslím, že je to ani moc nebavilo. Teď jsme spali u Vaška Vlasáka (dříve Citron, dnes Limetal, pozn. red.) v Hranicích a bavili jsme se o tom, že jsem vedle mapy světa měl ten jejich plakát Citronu ještě s původním zpěvákem Standou Hranickým,“ svěřuje se Malátný.
Bez techniků z Ostravy to nejde
Zároveň ovšem dodává, že i když je fanouškem tvrdší muziky, v případě Chinaski půjde o popovou show, na které se chce kapela před fanoušky blýsknout s tou nejmodernější technikou, což prý nejlépe dokážou zvládnout ostravští technici.
„Spolupracujeme s ostravskou firmou, která je na světové úrovni. Je to o tom, kam se ty technologie třeba jen od loňského roku posunuly. V dnešní době je totiž těžké, když ještě chcete něco nového vymyslet, navíc zahraničním kapelám se nelze vyrovnat. Ty jezdí po celém světě, ale u nás je to moc malý rybník. Praha a Ostrava mají největší haly, do jiných už se však naše show ani celá nevejde. Z toho důvodu jen návštěvníci pražského a ostravského koncertu uvidí úplně všechno na sto procent,“ vysvětluje hudebník.
Ostravské premiéry už se nemohou dočkat všichni členové kapely. „Rok a půl jsme cestovali a nahrávali po celém světě, přes léto jsme měli dva měsíce volna. Po měsíci se mi po tom kraválu začalo stýskat, a na zahájení v Ostravě se proto moc těšíme. Čím více na východ hrajeme, tím jsou lidé otevřenější a tím více je to pro nás sympatičtější. Navíc po každém koncertu, když máme autogramiádu, tak si s lidmi moc rád povídám. Oni se mi svěřují, mě zajímají jejich příběhy, které se stávají součástí mé inspirace. A Ostrava není výjimkou,“ uzavírá své povídání frontman Chinaski.
