Na jaře Jitka Sedláčková nedostala od partnera kytku, ale vyslechla si, že chce být sám.
„Bylo mi jasné, že má jinou.“ Ani kulaté narozeniny pár let před tím nebyly šťastnější: přišla o dlouholeté angažmá.
„Posledních deset let jsem byla v Divadle pod Palmovkou nešťastná, tím pádem i tlustá. Hrála jsem podřadné role, vmanipulovalo mě to do pocitu, že už budu hrát jenom tlusté báby. Výplata 14 tisíc byla směšná, ale chodila, měla jsem základ. Magistrát vybral nového ředitele divadla, ten si mě zavolal a dal mi výpověď. Byla jsem v herecké asociaci a odborech, vyjednávala jsem odstupné a kolektivní smlouvy a to on brutálně nenáviděl. Vyhodil mě pro nadbytečnost. Říkala jsem si, že jsem v hajzlu, hnusná, tlustá, odporná a nikdo mi nedá roli,“ vzpomíná Jitka na dobu, kdy byla na dně.
Sama se synem na studiích. Finančně jí pomáhali kamarádi, pak vyhrála výběrové řízení na mediálního poradce pražského primátora Tomáše Hudečka.
„Po deseti měsících skončil, já se zatím mohla nadechnout. A zlom nastal, když mi Irena Pavlásková nabídla film Fotograf. Zhubla jsem dvacet kilo, dostala jsem nabídky na několik seriálů a od Honzy Hrušínského roli v divadle. Taky jsem využila, že mám svou agenturu. Kdysi jsem produkovala Krále Ubu, kterého jsme hráli s Bobem Kleplem v režii Jardy Duška, produkovala jsem Tonku šibenici a další věci. Když mě vyhodili z Palmovky a měla jsem sebevědomí nula, říkala jsem si, že musím udělat představení, které mi narovná záda. Proto jsme si vybrala jedno z nejtěžších monodramat, Lidský hlas Jeana Coucteaua. Provokativní inspirativní text, navíc ho kdysi famózně hrála Jaroslava Adamová, takže výzva ohromná.“
Lidský hlas nazkoušela se zpěvačkou Dášou Zázvůrkovou. „Padly jsme si do noty po všech stránkách, beru ji jako své druhé dítě. Dáša na představení pozvala režiséra Honzu Hřebejka, on mi nabídl spolupráci, ta nevyšla kvůli autorským právům, tak jsme se s Janem Hrušínským z Divadla Na Jezerce domluvili na hře Je úchvatná!“
Herečka vyhozená pro nadbytečnost teď zkouší titulní roli Florence, kterou ve filmu podlé této divadelní hry hrála Meryl Streepová.
„Nevnímám Florence jako postavu, kterou hrála Meryl Streepová, ale jako úžasnou práci, která mě baví. Kdybych ji zkoušela před deseti lety, první, co by mě napadlo, že bych za ni chtěla dostat Cenu Thálie. Dneska jsem šťastná, že ji můžu zkoušet. Navíc s tak skvělými kolegy a Janem Hřebejkem, který mi neříká, jestli mám jít doprava nebo doleva, ale musím být připravená nabízet možnosti a přijímat výzvy. Když řekne, že tuhle písničku by chtěl v italštině, já ji druhý den dám italsky. Bavím se tou prací,“ líčí nadšeně pár metrů od jeviště, na kterém před chvílí skončila zkouška.
A mluví o tom, jak si váží toho, že Divadlo Na Jezerce staví na herečce, která si o sobě myslela, že jí ujel vlak.
„Spousta herců tvrdí: ,Můžou být rádi, že mě mají.‘ Já jsem naopak ráda, že mám je. Ale není to stav podřízený, je to rovnocenné partnerství, které jsem na Palmovce nikdy nezažila.“
Příliš vysoké sebevědomí herečka neměla i proto, že moc netočila, a když už, tak nepříliš atraktivní role. „Přišla jsem na natáčení a zjistila jsem, že štáb ani neví, jak se jmenuju. To je taky past pro nízké sebevědomí. V téhle branži se žije tady a teď: nehrajete v televizi, tak jste neatraktivní. Zamlada jsem byla hezká, jenomže v Praze jsem začínala skoro ve třiceti a mé vrstevnice byly dávno etablované. Jana Hlaváčová mi říkala, že si budu muset počkat na kariéru, až budu starší. Otočilo se to před třemi lety. Ale pořád ještě jsem neuhodila hřebíček na hlavičku!“
Jitka Sedláčková
|
Na ten hřebíček si Jitka velmi ráda počká. Vlastně na dva: ráda by natočila film, který na ní bude postavený, a nazkoušela s Janem Hřebejkem to úžasné představení, které nemělo volná autorská práva.
„Za dva roky budou, takže jestli budu živá a zdravá... Jsem naplno zpátky. A dokonce jako bych lidi zajímala víc než před tím. Mám kliku, že můžu to povolání dělat, dokud budu chodit, bude mi to myslet a bude mě práce těšit. Musím se samozřejmě víc hlídat, dnes už z daleka nejím, co před lety, nemůžu se opít, protože se z toho hůř dostávám. I romantická moc s milencem bude teoreticky taky na jiné úrovni než kdysi. Ale chlapi se po mně pořád koukají. Říkám si, že někteří jsou už asi nabažení mladých žen, které mají nadměrné požadavky na peníze, dovolené, na značkové kabelky a boty. Prima chlap mého věku, pokud je nezadaný, je rád, když žena tyhle požadavky nemá a užívá si život vědomě. Už se zase cítím dobře, chodím běhat, kupuju si menší oblečení a mám radost, že mi sluší. I když stopy života a věku na těle jsou, jdou zamaskovat.“
