Je 19. června roku 1967 a na pódium zbrusu nového divadla Járy Cimrmana
vstupuje Zdeněk Svěrák. Před sebou má samé známé tváře, protože toho dne byli jako publikum pozvaní jen kamarádi a příbuzní členů ansámblu, který přišel s kultem „největšího Čecha“ Járy Cimrmana.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého kraje. |
Tehdy jedenatřicetiletý Svěrák informuje o zásadní události – o objevu pozůstalosti génia Járy Cimrmana. „K objevu století došlo 23. února v 10 hodin 5 minut dopoledne kolem roku 1966. Očitým svědkem této události jsem se stal náhodou v osadě Liptákov,“ líčí v úvodu předpremiéry první „cimrmanovské“ hry Akt Zdeněk Svěrák.
„Coby majitel absolutního hudebního sluchu hledal jsem v bratrancově chalupě poklepem na zdi místo pro krb, až jsem našel komín. Když jsme několikrát kopli do stěny, našli jsme truhlu. Povolali jsme pyrotechnika a následně ji vyhodili do povětří. Zjistili jsme, že se nám podařilo rozmetat rozsáhlou pozůstalost neuvěřitelně talentovaného jedince, jehož význam a šíře zájmů by se dala přirovnat jen k osobnosti Leonarda da Vinci. A to ještě těžko,“ zdůrazňuje Svěrák.
Je nutné podotknout, že toho večera před 50 lety to nebylo poprvé, co jméno Járy Cimrmana zaznělo. Svěrák ho představil už v září 1966 ve hře Nealkoholická vinárna U Pavouka prostřednictvím rozhlasu. Cimrman byl tehdy řidič parního válce, který v nafukovací hale vystavuje předměty zdeformované obřím strojem. Jméno postavy pravděpodobně vymyslel Svěrákův kolega a spoluzakladatel divadla Jiří Šebánek, který v rádiu zaslechl jméno jistého chomutovského brankáře Cimrmana, a to se mu zalíbilo. Když byl Cimrman na světě, přišel také nápad založit divadlo.
„Na zakládající schůzi, která se sešla v říjnu 1966, jsme se zavázali, že každý
z nás napíše jednoaktovku. Já i Láďa Smoljak a Jiří Šebánek jsme slib splnili, vznikly hry Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy a Domácí zabijačka. Jen Miloň Čepelka svůj kus nedodal, sice ho prý napsal, ale do té míry se mu nelíbil, že jej nezveřejnil,“ vzpomínal Zdeněk Svěrák v jednom z rozhovorů a dodal: „To byly naše první hry. Protože jsme na začátku potřebovali repertoár, museli jsme se snažit. Později jsme psali vlastně i proto, že jsme viděli, jak zkoušení nové hry vždycky soubor stmelí, je to riziko a divadlo žije.“
Pro úplně první představení byla vybrána – jak už zaznělo – hra Akt. Po červnové předpremiéře se slavnostní premiéra pro veřejnost odehrála v říjnu roku 1967. A byla úspěšná, vždyť dodnes má Akt na kontě více než tisíc repríz.
