Společně s 420PEOPLE se Sidi Larbi Cherkaoui a jeho uskupení Eastman usadili v pražských Jatkách78, kde nazkoušeli novinku Nomad. Jeho show zde bude v rámci festivalu Tanec Praha k vidění ještě v pondělí večer. Eastman představení doplnili ještě vystoupením Faun.
Vaše nová show, kterou jste připravil s českým souborem okolo Václava Kuneše, se jmenuje Nomad. Proč právě tak?
Někteří z nás nikdy nezůstanou na jednom místě, neustále se musí stěhovat na další a další. A právě podobné tendence má i tanec či tanečníci. Je to potřeba, která se blíží nomádskému stylu života. Sám pocházím z Maroka, takže mne vždy přitahovala poušť a její svoboda. Člověk má totiž spoustu zodpovědnosti, když je svobodný - na jednu stranu jej nikdo nevlastní, ale na druhou si musí vše obstarat sám. Zmíněná témata, tedy Afrika, poušť a její svoboda či nebezpečí, jsem však už všechna zpracoval. Nyní jsem to chtěl udělat trochu neobvykle ve spolupráci mé skupiny Eastman a 420PEOPLE. Jsou to velice mladí, energičtí lidé. Po hudební stránce pak spolupracuji s Felixem Buxtonem z Bassement Jaxx, který dokázal do hudby zakomponovat i marocké modlitby.
Čím vás láká právě poušť?
Lidé si myslí, že na poušti nikdo nežije. Je zde přitom spoustu života: nomádi, velbloudi, škorpioni, hadi - spoustu stvoření schopných existovat v tomto specifickém kontextu. Ty všechny jsme si vybrali za inspiraci. Sám jsem strávil nějaký čas na poušti jihu Maroka. Slunce zde vnímáte úplně jinak, ta jeho schopnost vše zničit... A také ty výkyvy teplot, přes noc je zima, přes den neuvěřitelné vedro - je to takový extrémní jin a jang.
Najdeme tedy ve vaší nové show nějaké arabské motivy?
Můj pohybový jazyk byl vždy inspirován kaligrafií. A právě arabské písmo na sebe krásně navazuje, někdy působí spíš jako malba. Některé islámské modlitby tak v celku mohou napsané vypadat jako pták či oko - tahle spojitost mě vždy fascinovala. Fundamentální islám zakazuje ztvárňovat lidské tělo, umělci si přesto poradili právě skrze písmo. Náš pohybový slovník je proto podobný, pomalu na sebe navazuje a může na něj být nahlíženo jako na jazyk.
Necháváte se inspirovat flamenkem, indickým tancem, ale třeba i buddhismem - je to tedy pro moderní tanec typické, že vytváří takovýto mix světových stylů? Dá se tu najít i jiný přístup?
Myslím, že je zde spoustu přístupů - můžeme se inspirovat pohybem či jeho absencí, klasickým tancem... Já to prostě dělám tímto způsobem, říkám tomu sladění. Ladím různé idee a dávám je dohromady, aby vytvořily něco nového.
Ale jsou i jiné způsoby, jiní umělci by řekli, že tvoří průzračněji, že se třeba nechávají inspirovat od svých mistrů. Kdo studoval třeba u (Williama) Forsytha, bude používat jeho geometrický přístup. Já se vždy dívám po nestabilitě, toku - po tom nejzákladnějším aspektu, kdy se lidské tělo stává pouhým duchem, vírem, nositelem energie mezi zemí a nebem. Naše anatomie působí hranatě, ovšem zároveň je i velice kruhová a právě po té kruhovitosti se já dívám. Našel jsem ji ve flamenku, indickém tanci i v hiphopu. Zajímá mne prostě energie a její tok
Spolupracoval jste s Keirou Knightley či Judem Lawem, jací jsou na place?
Jsou to velice chytří lidé, takoví analytičtí, jejich intelektuální schopnosti mne ohromily. Oni nejdříve poslouchají a pak se to snaží aplikovat. A protože mají dobrý instinkt, jde jim to. Někteří z nich, jako třeba právě Keira Knightley, nejsou vysloveně tanečníky. Celý život se soustředí na herectví, nikoli na pohyb a tanec. Považuje to tedy za něco, co stojí spoustu energie. Ale když jsme začali zkoušet, byla velice disciplinovaná. Nic nechtěla vzdát, vše analyzovala a hlavně se nebrala moc vážně. Dělala si ze sebe šoufky, pak ale zamakala a nakonec to zvládla. Její schopnosti mě okouzlily, stejně jako její inteligence. Podobně i Jude Law je zajímavý člověk, velice intuitivní.
Takže jim vše šlo bez problémů?
Setkání s těmito herci mě velice zasáhlo, jsou to docela normální lidé, kteří se většinu času pohybují ve velice stresujícím prostředí. A když se nad tím zamyslíte, jsou to vlastně jen velice těžce pracující lidé. Jediný rozdíl je v tom, že je u toho sleduje hodně kamer, takže nesmí udělat chybu. Na jejich místě bych být nechtěl.
A já jsem milý chlap, ale umím být velice náročný, svým lidem nic neulehčuji. Když jim bylo něco opravdu zatěžko, prostě jsem řekl, že je třeba trénovat.
