Oba brněnští architekti mají ovšem ještě větší ambice a chtějí se prosadit na mezinárodní scéně. Ještě výrazněji.
Říká se, že nejlepší jsou architekti jsou ti, u nichž nevíte, s čím přijdou...
Krištof: Někteří klienti by se z takového přístupu, kdy někomu zaplatí honorář a nevědí, co z toho bude, zbláznili. Někteří to vyžadují. Ti nejlepší se tomu ale dost přibližují.
Chybík: Jde o to, že když si kupujete architektonickou značku, tak jí musíte věřit. Ať ten výsledek bude kulatý nebo hranatý, tak to vždy bude správně. Než u nás dojde k finálnímu návrhu, tak proběhne neuvěřitelně velký počet jednání, diskuzí a prezentací mezi klientem a námi, takže na konci se už ani moc neví, kdo s čím přišel. Je to společné dítě na základě mimořádného dialogu a vzájemného ovlivňování.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Celý rozhovor najdete v novém vydání týdeníku Téma. |
Často se účastníte projektů, u nichž nejde o peníze, ale o občanský postoj. Má být architekt i garantem veřejného prostoru?
Chybík: Určitě. Některým projektům se věnujeme proto, že jsou blízko, týkají se nás osobně a jako architekti máte sílu věci změnit, ovlivnit a posunout k lepšímu. V Brně jsme například otevřeli debatu o využití Jižního centra a nakonec tam odstranily ploty, které bránily při vstupu do areálu. Je to teď jedna velká louka pro lidi. Takto aktivisticky jsme udělali i návrh nádraží, protože nám přišlo lepší mít ho v centru, než někde na poli. A chystáme se ještě na brněnské autobusové nádraží Zvonařka, kde to vypadá jako před 40 lety. Tohle by architekti obecně měli dělat.
Krištof: Nebo jsme u Místodržitelského paláce otevřeli obrovská vrata. To byla taková revoluce, že lidé najednou začali vnímat, že tam je Moravská galerie s dvorem. A návštěvnost najednou stoupla o stovky procent... Máme teď platformu Živé město, která má zprostředkovávat komunikaci mezi jednotlivci a úředníky městských částí. Když má někdo nějaký nápad, tak mi jsme schopni ho zrealizovat. Toto je jedna z věcí, které jsme se snažili věnovat vedle práce v našem ateliéru.
Pracovali jste už i na pavilonu pro automobilku Fiat v Sao Paolu. Jaké máte cíle do budoucna?
Chybík: Chceme se pokusit prorazit mezinárodně. Sny jsou absolutní, abychom měli globální značku a zvali nás k projektům různě po planetě. Pak se uvidí, co dále. Zatím to vypadá dobře.
Krištof: Z Brna je velmi těžké se prosadit v globálním světě architektury. Dosud, aby se nějaký Čech uplatnil v architektuře, tak musel odejít do zahraničí. Ať už šlo o Jana Kaplického, Martina Roubíka, který navrhl Velké egyptské muzeum, nebo další. A tohle chceme změnit.
