RECENZE: Bůh může být něco jako předoucí kocour, dozví se Bydžovská

Tvář Zuzany Bydžovské láká do pražské La Fabriky na nové nastudování severského kusu V hodině rysa. Silné drama nabízí velké výkony i zajímavé myšlenky, mohlo by se jen trochu krátit.

Uzavřená místnost, opakující se motiv svěrací kazajky, zborcená postava mladého muže. Už úvod novinky V hodině rysa, kterou do pražské La Fabriky připravilo nové uskupení SpoluHra, dává tušit, že diváky čeká drama mířící do nejtemnějších odstínů lidské psychiky.

Daniel Krejčík, Petra Horváthová a Zuzana Bydžovská zde v režii Radima Špačka oživili drama švédského autora Pera Olova Enquista pojednávající o setkání faráře s mladým násilnickým chovancem a jeho již trochu rozklíženou psychiatričkou.

Enquistova hra se nebrání filozofickým úvahám, které obarvuje silnými metaforami i neotřelými přirovnáními (Bůh může být něco jako předoucí kocour), v závěrečné promluvě však občas sklouzne i k banalitě; stojí však především na hercích a jejich podání náročného hutného textu.

Největší předností novinky je vysilující výkon Daniela Krejčíka, jehož expresivně podaný hrdina ještě více vyniká vedle soustředěného hraní Zuzany Bydžovské. Ta roli faráře dodává vnější klidnou sílu a rozvážnost, zároveň však diváky okouzlí probubláváním skutečných emocí.

V hodině rysa

60 %

La Fabrika

premiéra 12. dubna 2017

režie: Radim Špaček

hrají: Zuzana Bydžovská, Daniel Krejčík, Petra Horváthová

Špaček krom několika citlivě zařazených projekcí do inscenace zdánlivě nezasahuje a nechává zářit herce. Možná se ale mohlo trochu krátit, více než hodina a půl souvislého ždímání emocí je na diváky velký nápor a místy má kus tendence ke stereotypu.

Inscenace sice podtrhuje sílu obratně napsaných dialogů, pouští se však do publika s velkou vervou už od úvodních vět, takže ke konci kus gradaci trochu postrádá. Herecké výkony za to však stojí a nové uskupení se inscenací náročného kusu postaveného především právě na herectví nevydalo špatným směrem.