RECENZE: Ani Mordparta II neví, kdy už v našich krimi přestane pršet

Nestor týmu v podání Jiřího Bartošky se dál trápí s problémovou dcerou, Markéta Plánková coby jeho kolegyně dostává po celých osm dílů manžela z vězení. Vše zůstalo při starém, ač navenek má pokračování Mordparty obrazově vyšší ambice.

První sérii loni sledovalo v průměru nad sedm set tisíc lidí, ovšem tehdy jí vedle show Tvoje tvář má známý hlas konkuroval i Doktor Martin 2, který v nynější sestavě nedělních bitev chybí. Což by mohlo televizi Prima nahrát, i když na divácký úspěch krimi Temný Kraj to Mordparta II těžko dotáhne.

Drží se totiž stejného modelu jako minule, čili stejné podoby i stejné tvůrčí sestavy v čele s režisérem Peterem Bebjakem jako řada jiných našich krimiseriálů. Rozdíl tkví „jen“ ve scénáři, a jeho originalitu z Rapla či sílu profesního románu v Případech 1. oddělení prostě Mordparta II nedožene, přestože její vnější, realizační podoba se kosmeticky vylepšila.

Alespoň to platí pro první díl, ve kterém se budovala atmosféra jako z Agathy Christie. V rodinném sídle rozděluje vůdce klanu moc mezi své potomky a vzájemnou nevraživost dědiců vyhrotí strach poté, co se najde mrtvola soukromého očka slídícího v minulosti rodiny. Ovšem s motivem nejistého otcovství se záhada zlomila v přepjaté melodrama s kostrbatým řešením.

Dejme tomu, že ne každý samostatný případ dostojí zákonům žánru na výbornou. Jenže Mordparta II potřebuje v každé epizodě silnou kauzu tím spíše, že napříč všemi díly svůj děj nadále drolí jednak osobními starostmi policistů, jednak podivnými hrátkami ve vedení útvaru, kterými už Případy 1. oddělení opisuje vyloženě okatě.

Mordparta II

55 %

Česko, 2016, 55 min

Režie: Peter Bebjak, Róbert Šveda

Hrají: Jiří Bartoška, Vojtěch Kotek, Markéta Plánková, Pavel Batěk, Jiří Bábek, Anna Fialová, Jana Pidrmanová, Kristýna Boková, Milena Steinmasslová, Adam Ernest, Radim Fiala, Karel Dobrý, Igor Orozovič, Petra Špindlerová, Petr Motloch, Jiří Černý, Iveta Jiřičková, Anita Krausová

Kinobox: 54 %

IMDb: 8.1

Pro orientaci případného nováčka před obrazovkou se v prologu Mordparty II vyskytuje až příliš mnoho jmen, pro ctitele akční krimi zase nadbytek kráčení a postávání. Navíc napětí typu „je něco shnilého v našem domě“ vytvářejí hrdinové za cenu toho, že se všichni včetně vyšetřovatelů tváří osudově – a herecká tragičnost je úmorná.

Obratněji si v nové řadě počíná obrazová složka vyprávění, ovšem ta zase, jako by se zhlédla v módní vlně mystéria, svou rafinovanost až přehání. Přitom podstata výrazu zůstává stále táž: parta s pistolemi se krok za krokem tiše plíží temnou, nejlépe deštivou nocí. Snad už by v českých detektivkách mohlo alespoň přestat pršet.