Lindbergová pracovala na knize dlouhých pět let, během kterých stihla porodit dvě děti a celkem čtyřikrát příběh přepsat. K napsání knihy ji přivedla touha zjistit, zdali je svět modelingu opravdu plný eskortních služeb, drog a praní špinavých peněz.
Po dohodě se šéfredaktorem se však rozhodla, že reportáž nenapíše. „Znamenalo to, že bych musela jít do přestrojení. Nebylo by to bezpečné a navíc se mnou všichni mluvili jen mimo záznam, takže text by byl založený jen na anonymních zdrojích, a to jsem nechtěla,“ vysvětluje, proč nakonec raději zvolila žánr fikce.
Spisovatelka přiznává, že v rámci rešerše jí vždy pomohl vzhled a mládí. „Lidé se mi sami svěřovali, měli ve mne důvěru. Fungovalo to, i když jsem dříve dělala politické zpravodajství. Byznysmeni a politici se mnou necítili ohroženi, tak mi toho řekli mnohem více než ostatním,“ říká.
Z mola přímo do kuchyně
Po napsání knihy se k ní žádné negativní reakce od modelek nebo dalších aktérů příběhu nedostaly. „Možná je to ale také tím, že ve Švédsku jsou lidé velmi zdvořilí a nechtějí vytvářet konflikty,“ směje se. Svět modelingu se podle Lindbergové od doby, kdy jej poznala ona, změnil.
„Ty dívky už mají mnohem větší kontrolu nad svým osudem a mediálním obrazem díky tomu, že si spravují vlastní sociální sítě – Instagram a podobně,“ odhaluje. V současné chvíli Lindbergová pracuje na druhé knize, která bude navazovat na Stockholm – Přísně tajné.
Ze světa modelingu se však tentokrát vydá do gastronomických vod. Zaujal ji trend foodies, tedy milovníků jídla, kteří jsou pro sousto vysněného pokrmu schopni udělat mnohé. Lindbergová o tom ví své, protože nějaký čas pracovala jako redaktorka kulinářského magazínu.
Dostaly se k ní tak i nepříjemné a podpultové informace o práci v kuchyních těch nejlepších restaurací. „Sama jsem se také nechala na chvíli zaměstnat jako kuchařka, abych to prostředí pochopila a působilo v knize věrohodně,“ sděluje a slibuje, že znovu v příběhu nebude chybět zločin. „Fascinuje mě spojení lesku a bídy, proto jsem se zase rozhodla pro detektivní žánr,“ říká.
O filmovou adaptaci knihy prozatím nikdo neprojevil zájem. Sama by však takovou nabídku uvítala. „Když píšu, tak příběh vidím živě jako jednotlivé scény a myslím, že obzvlášť druhá kniha bude hodně filmová. Scénář bych ale případně nechala na někom jiném. Jsem sice perfekcionista, ale nemám s tím žádné zkušenosti,“ uvažuje. Do Česka by se druhý díl podle jejích slov mohl dostat nejdříve za rok.
