Kdybyste dal dohromady všechny své scénáře k filmům i divadelním hrám, jak tlustá kniha by to byla?
To fakt nevím. Napsal jsem třicet her, to má tak 700 stránek. A filmové scénáře? To půjde do tisíců. Byla by to hodně tlustá knížka, tak čtvrt metru.
Kdysi jste o sobě řekl, že jste grafoman. Pořád to platí?
Potřebuju psát i z nějakých jiných důvodů, než že mě to živí. Mám k tomu puzení. Ale grafoman asi nejsem, protože by mi to leželo v šuplíku. A mně skoro všechno realizovali. Jsem vlastně opak grafomana. Psát potřebuju, abych se cítil normálně. Abych to byl já.
Film Masaryk dostal rekordních dvanáct Českých lvů. Jste zvědavý, jak ten film dopadne v kinech? Je to pro vás důležitější než třeba osud některé vaší divadelní hry?
Srdeční záležitost je to pro mě hlavně proto, že se to dělalo hodně dlouho. Samozřejmě mě velmi zajímá, jak na to budou reagovat lidi venku. S lokálně laděnými českými komediemi se do světa těžko dostaneme, tohle má větší šanci. Díky Masarykovi jsem už teď dostal některé zajímavé nabídky ze světa.
Za scénář jste získal Českého lva. To potěší, ne?
Ano, získat tu cenu bylo příjemné, ale kvůli ní jsem to nedělal. Chtěl bych, aby na to v Česku přišlo dost lidí. Film je podle mě dobrý, dostává ceny, promítali ho na filmovém festivalu v Berlíně...
Váš film Padesátka vidělo v kinech půl milionu lidí. Překonáte to?
To se určitě nestane. Ale hodně lidí u nás přišlo i na Lidice, což je depresivnější film než Masaryk. Věřím, že i na náš film přijdou. Je to český pokus o hollywoodské nebo spíš britské áčko. Není to nudný, ani do sebe zahleděný, těžko přístupný umělecký film. Ani komerce. O něčem to je. Přál bych si aspoň 150 až 200 tisíc lidí.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Více o scenáristovi Petru Kolečkovi se dočtete v aktuálním vydání týdeníku TÉMA. |
Kolik ten film stál?
Dva miliony eur (zhruba 54 milionů korun, pozn. red.). Věřím, že se ty peníze vrátí.
Co byl největší kasaštyk z toho, co jste napsal?
Nejvíc vydělala Padesátka. Hodně úspěšný byl seriál Vinaři. To jsou asi moje dva komerčně nejúspěšnější projekty. A na divadle? Třeba Žena za pultem je docela velký byznys. Možná větší než film. Z každého lístku z divadelního představení mám jako autor tantiémy. V divadle jste naprosto závislý na tom, jestli na to budou chodit diváci. Filmy jsou placené paušálně.
Celý rozhovor najdete v nejnovějším vydání týdeníku Téma.
Podívejte se, jak vznikaly triky k Masarykovi:
