Předně se však k divákům dostane dílo u nás prakticky neznámého současného australského dramatika s neobvyklým rukopisem Finegana Kruckemeyera. „Je to zvláštní asociativní poetika. Autor se nebojí psát o niterných citlivých věcech dospělého, o ztrátách, o velkých láskách. Zároveň o tom dokáže přemýšlet s dětskou představivostí,“ přibližuje kus režisér Štěpán Pácl.
Novinka vypráví příběh pěti postav, každá z nich žije na jiné straně světa a řeší jiné problémy, přesto se v Kruckemeyerově textu všichni potkávají. „Hra se odehrává na různých kontinentech, hledali jsme proto metaforický prostor, který tematicky svede postavy dohromady,“ vysvětluje kmenový režisér Národního divadla. Spolu s autorkou scény Pavlou Kamanovou tak vytvořili prostředí prádelny. Všechny postavy mají totiž něco společného s vodou, potažmo mořem.
„Hraji Řekyni Emmu, která Řekyní není. Zemřeli jí kromě táty všichni členové rodiny a ona myslí, že je to její vina,“ popisuje svou postavu Lucie Polišenská. „Plaví se po moři a přemýšlí, jak tátu udržet naživu,“ doplňuje herečka, kterou oslovilo vykreslení postav, jež prý budou divákům blízké.
Scéně však především vévodí obrovská černá díra naznačující, že prádelna nebude úplně reálná. „Všechny přitahuje. Je ztvárněním ztráty; ale možná je třeba ztrátu přijmout a odhodit vše, co člověk nepotřebuje,“ uvažuje Pácl. „Ta díra by mohla být smrt. Pro každou postavu je něco jiného, pro Emmu je to dno moře,“ dodává herečka.
Vedle Polišenské se v kusu objeví Magdaléna Borová a Jiří Suchý z Tábora a hostující Lucie Štěpánková s Petrem Vaňkem.
