Jako by si dvě hvězdy největšího formátu přirostly k srdci – argentinský tenorista José Cura, který patří k předním postavám světové operní scény, loni objevil proslulý hradecký dívčí sbor Jitro, když děvčata dirigoval při české premiéře svého Magnificat (rozhovor s pěvcem čtěte zde).
O rok později se do Hradce Králové vrátil, tentokrát však v jiné roli. S Jitrem bude zpívat sólo Krista ve svém oratoriu Ecce Homo, jehož světovou premiéru zažije ve středu a ve čtvrtek Smetanova síň obecního domu v Praze.
„Před rokem si nás vybral symfonický orchestr FOK a Cura pak říkal, že to bylo skutečně ono. I my jsme cítili, že si náš sbor tak trochu zamiloval. I když měl o přestávce při dirigování fofr, přijal s nadšením naše pozvání do šatny, mluvil s dětmi, fotil se s nimi. Dokonce nám loni o Velikonocích psal na Facebook, že poslouchá naše CD a že je úžasné. To většinou hvězdy nedělají, že by poslouchali kdejaké album. Už loni nám proto řekl, že je z našeho zpívání nadšený a že pro nás má něco většího,“ popsal přátelský vztah pěvce a hradeckým Jitrem jeho sbormistr Jiří Skopal.
Asi za dva měsíce od uvedení Magnificat přišla do Hradce Králové nabídka, aby si děvčata s José Curou i zazpívala. A tak zatímco loni stál José Cura před dívkami v hradecké zkušebně s taktovkou, ve čtvrtek večer dorazil na společnou zkoušku jako pěvec a autor v jednom.
Cura napsal oratorium v šestadvaceti letech
„Kdo tady byl na Magnificat?“ ptal se na začátku zkoušky a pozoroval les zvedajících se rukou. „To je neuvěřitelné, jak jste vyrostli. Vůbec vás nepoznávám,“ pokračoval přátelsky Cura.
Při pražských koncertech se argentinský tenor ujme taktovky při Gymnopédii Erika Satieho a Chrámových oknech Ottorina Respighiho. Samotné Curovo Ecce Homo bude dirigovat další Argentinec – autorův přítel a hudební ředitel Jihočeského divadla Mario de Rose. Ten však musel při zkoušce hned několikrát snést přerušení, které si José Cura vynutil.
A dívky sledovaly jejich výměnu názorů ve španělštině. „Je to můj přítel, takže mu do toho mohu mluvit. Kdyby to byl někdo jiný, při druhé opravě by mě zastřelil. Takhle přežiji alespoň do třetí opravy,“ žertoval k dívkám Cura, který několikrát zasáhl i do jejich partitur: „Protože je to premiéra a pracujeme na ní společně, uděláme tu nějaké změny, aby to bylo lepší. Po lacrimosa si udělejte značku, dáme tam nádech.“
José Cura napsal oratorium Ecce Homo v roce 1988, když mu bylo 26 let. Kombinuje v něm pohanskou neuctivost davů s výjevy Krista, kterého zobrazuje jako pozemsky reálnou osobu pohybující se mezi mystickou hloubkou a fyzickými, typicky lidskými projevy beznaděje.
„V tomto smyslu jsou pro mne působivé zejména tři momenty, ve kterých jsme svědky otřesné opravdovosti: Ježíšovo volání o pomoc v Getsemanské zahradě zachycené v Žalmu 6 „Otče kde jsi? Zachraň mne!“ Jeho zoufalý nářek na Golgotě: „Bože můj, proč jsi mne opustil?“ a antifona vložená ve Stabat Mater, kdy se Panna Marie dívá na svého umírajícího syna a ptá se: „Řekni mi, existuje větší bolest, než tahle?“ uvedl autor.
Své vize na hradecké zkoušce přiblížil i dívkám. Ježíšova slova u poslední večeře o tom, že „jeden z vás mě zradí“, podle Cury nesměřují k apoštolům, ale k celému lidstvu.
Sboristky se musely naučit pár vět španělsky
„Dnes se na Ježíše díváme jinak než tehdy. Byl to veřejný nepřítel, něco jako dnes terorista. Oni na něj pokřikovali - ty že jsi Bůh, tak slez z toho kříže a ukaž nám to, bejby. Dělali si z něj srandu,“ vysvětloval jim atmosféru dalšího z výjevů. Jindy zase sboru vytkl, že je příliš elegantní a má zpívat více dramaticky.
Dívky se musely vypořádat se španělštinou. Většina oratoria je sice v latině, několik vět však Cura ponechal ve svém rodném jazyce. Argentinský dirigent Mario se Rose proto sbor několikrát zastavoval a dožadoval se přesnější artikulace hlásek, které se vyslovují jinak než v češtině.
Když sbor pochválil, přerušil ho přísnější Cura a začal dívky učit španělsky. „Tohle bylo dobře, teď máte dobrou španělštinu. Je vidět, že jsi dobrý učitel,“ chválil později sboristky i Curu dirigent. „Zase umíte dobře česky, to já neumím,“ žertoval s dívkami autor.
Kromě Jitra vystoupí s orchestrem FOK v Obecním domě také Pražský filharmonický sbor. Jako sólisté se vedle Josého Cury představí Lucie Silkenová (soprán), Sylva Čmugrová (alt), Aleš Voráček (tenor) a Jaromír Nosek (bas). Pro Jitro jde o další premiéru soudobé vážné hudby, s níž má sbor již řadu zkušeností.
„Je to samozřejmě jiná muzika než Bach nebo Mozart. Musíme si na ni zvyknout a navíc je to poměrně dlouhé. Náš sbor i já však k soudobé muzice inklinujeme, děláme Hurníka, Ebena a premiéry Jana Jiráska. Řekl bych, že hledání nových cest a soudobá muzika je naše parketa,“ dodal Skopal.
