A znát je to i na dílech Karla a Josefa Čapkových věnovaných nejmladším. Právě na ně se zaměřila Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře. Vznikla z toho velká a zábavná výstava, která trvá do 12. března.
Karel a Josef Čapkovi o prázdninách ve slovenském Oravském Podzámku, 30. léta
Že je Povídání o pejskovi a kočičce naprostou klasikou, na níž od roku 1929 vyrostlo už několik generací, asi není potřeba zmiňovat. Expozice názorně ukazuje, v kolika překladech slavná knížka vyšla. Německé vydání Geschichten vom Hündchen und vom Kätzchen, francouzské Histoires de chien et de chat či maďarské Történetek a kutyusról meg a cicusról však mají jedno společné: obálku s nezaměnitelnou Čapkovou kresbou obou pohádkových protagonistů.
Stejně jako fakt, že legendární knížku nenapsal spisovatel, ale jeho bratr malíř, může méně znalé překvapit, že Karel Čapek zase disponoval výtvarným talentem, když svůj titul Dášeňka čili život štěněte doprovodil vlastními fotografiemi i kresbami svého foxteriéra. Společně se potom oba bratři představují například Devaterem pohádek, jež Karel z většiny napsal a Josef ilustroval. Josef sám je opět zastoupen méně známou zpěvohrou Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové, k níž napsal text a navrhl i scénu.
Cenné jsou desítky drobných kreseb, stejně jako originály Josefových ilustrací pro Pejska a kočičku nebo Poláčkova Edudanta a Francimora, na nichž jsou patrné i drobné korekce bělobou. Zajímavé srovnání nabízí jeho malířská tvorba. Některé obrazy totiž přejaly výtvarný projev, jímž se prosazoval na poli knižní ilustrace, jiné jsou naopak srovnatelné s Josefovými díly, která se prodávají za miliony, ale prostupuje jimi právě ryze dětská tematika. Při zkoumání letopočtů však návštěvník zjistí, že malíř mezi oběma styly průběžně přecházel.
Tvůrci výstavy mysleli na děti, jež si tu můžou zkusit poskládat vlastní obraz, ale ochuzený nebude ani ten, kdo by chtěl nad dětskou tvorbou bratří Čapků bádat seriózněji. Expozici provází citáty, z nichž je patrné, že oba nad svou prací pro nejmenší publikum přemýšleli.
Josef Čapek v roce 1938 napsal: „Nemyslím, že celou úlohou je psáti a kresliti něco pro děti. Tou celou úlohou teprve je – dětské duši skutečně rozuměti. I v literatuře pro děti je jenom několik opravdu klasických knih. Ty ovšem nevznikaly jen z literární nebo výtvarnické hravosti ani z tendence, nejspíše však z lásky k dětem, k jejich duši, k jejich světu.“
23. dubna 2015 |
