RECENZE: Pětatřicet let se Strnadovými je manuál, jak neprováhat život
Píše se rok 1980, jí je jedenadvacet, jemu čtyřiadvacet, oba studují a právě mají den před svatbou. Tak vypadá první, ještě černobílý záběr časosběrného projektu, jenž se protáhl přes dva režimy a dokládá, že trpělivost se vyplácí.
Na samém počátku pochopitelně stálo i štěstí, které přeje připraveným: Třeštíková si vytipovala chytrý a podnikavý pár. Dokonce natolik činorodý, že v očích vlastních potomků se Strnadovi jeví občas na zabití. „Naši jsou hrozně pracovití a čekají to od všech,“ stěžuje si jeden ze synů, zatímco bezradný otec si stýská: „Ta dnešní generace je úplně jiná, my jsme žili jen pro ně a teď nevím, jak na ně.“ Proměna doby s posunem představ o profesi, úspěchu a vztazích vystupuje z dějin jedné rodiny stokrát výmluvněji než ze všech sociologických studií.
Ale k tomu Strnadovi teprve dospějí. Zatím coby novomanželé zvelebují byt po babičce, pár měsíců poté ona chová miminko a on opravuje koupelnu. Za rok se kamera vrátí do koupelny stále rozkopané, spolu s úředními spory o vodovodní kohoutky tu socialistický komunál vystupuje v celé své zapomenuté ohavnosti. Stejně jako šílená vánoční fronta či okamžik, kdy oba rodiče dostudují, otec musí na vojnu a matka na národním výboru žebrá o povolení k prodeji „suvenýrů“ vlastní výroby. Ale přitom se slaví drobné osobní události, třeba že se konečně naučila vařit knedlíky.
Propojení všeobecné historie se soukromou představuje onu profesní nadstavbu, účinkující nejen v časech, kdy kamera v bytě znamenala dobrodružství, ale i v dnešní době, kdy si domácí video točí každý. Pět let po svatbě se spojí další těhotenství, další razítko, tentokrát manželovi pro výrobu nábytku, a vítězství našich hokejistů. Malé radosti.
Rok 1999 přináší skok do barvy a do úplně jiné éry. Strnadovi si vlastnoručně postavili dům, berou si úvěr na prodejnu nábytku a mají pět dětí, které by rádi zapojili do rodinné firmy. A tady to začne skřípat. Generační vzpoury přerůstají v maléry – mimochodem získat pro účinkování v dokumentu i souhlas potomků byl husarský kousek – a zatímco otec plný plánů opakuje „Neuměl bych se probudit a jít se jen tak procházet“, matka ve své snaze o dokonalost a výkonnost ve firmě i v běžných domácích úkonech prochází sérií depresí. „Na den odešla z domova,“ zazní s novým tisíciletím. A a to je teprve začátek.
Svým způsobem lze Strnadovy sledovat jako detektivku. Hlavně v pozdějších letech přináší každý návrat před kameru nečekaný zlom. Jednou je vše zalité sluncem a zdá se, že partnerská budovatelská vášeň jejich vztah znovu posílila, příště se najednou octnou ve hře nůž, prášky, policie, soudní zákaz, zrušená svatba dcery. A okamžik, kdy žena poprvé odmítá natáčení.
Za dva roky je zase všechno jinak.
Čas, který je strůjcem, dramaturgem i léčitelem osudů, dává za pravdu páru, v němž vždy jeden včas zasáhne: „A dost, než začnu brečet.“ Jak vystihl Jiří Šebesta z distribuční firmy Aerofilms, v éře váhání a odkladů je „inspirací všem, kdo by chtěli milovat, ale bojí se zranění, manuálem, jak neprováhat život, ale žít, i když to někdy nepasuje“.
Přesně tohle umí Třeštíková odvyprávět, aniž by to vyslovila.
Tipy z televizního programu
Recenze: Taxi 5 40 %, Labyrint lží 60 %, Equalizer 2 55 %, Wanted 60 %, Lítám v tom 80 %, Láska je láska 60 %, Tomb Raider 40 %, Sherlock Holmes 60 %, Případ Goldman 60 %, Rédl 55 %, Malé ženy 70 %, Transformers 70 %
Klíčová slova: Jana Doleželová, Agatha Christie, Tina Turner, Survivor Česko & Slovensko
Seriály: Stíny v mlze, Jedna rodina, Iveta
Zemřel Vlastimil Harapes. Baletní mistr Národního divadla i českých filmů
Ve věku 77 let zemřel tanečník a herec Vlastimil Harapes. Dlouhá léta byl sólistou baletu Národního...
Plné divadlo i bazilika. Nad rakví Postlerové mluvila dcera, Töpfer i Šťastný
S herečkou Simonou Postlerovou se v prostorách Divadla na Vinohradech rozloučili kolegové i...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Kolegové se po mně vozili, ale zpětně jsem za to vděčný, říká Filip Kaňkovský
Premium Kvůli vrozené oční vadě se stal prototypem záporňáků. Seriál Zoo však spektrum jeho rolí obohatil...
RECENZE: Pekelné déjà vu. Rammstein po dvou letech opět rozpálili pražské Letňany
Premium Téměř na den po dvou letech se na pražské Letiště Letňany vrátila německá industriálně metalová...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
KVÍZ: Mluví se v Cože anglicky? Otestuje si znalosti kultovního Pulp Fiction
Krvavá, chronologicky zpřeházená a stylová gangsterka Pulp Fiction udělala z režiséra a scenáristy...
RECENZE: Kdo může soudit falešnou Svatou? Nejlepší dar pro Bohdalovou
Premium Ošidil se, kdo premiérové drama ČT Svatá vzdal kvůli anotaci sdělující, že hrdinka v podání Jiřiny...
VIDEO: Přichází MIKI, příběh největšího slovenského sériového vraha
Tvůrci očekávaného thrilleru MIKI představují teaser k připravovanému filmu o bývalém bossovi...
Ozzák vzpomíná: jak mě učil Kaiser. Dejdar o začátcích i fenoménu Comeback
Premium Jak jej Oldřich Kaiser chystal na DAMU, jak ho v Ypsilonce zbavili pocitu, že může do všeho kecat,...
SÓLO PRO KOTLETU: Pane ministře, co takhle status umělce i pro pornoherce?
Premium Názory, vzpomínky, glosy, momenty ze zákulisí. Každou sobotu píšou přední osobnosti české umělecké...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...