Knížák v roce 2010 v České televizi prohlásil, že kunsthistorici, kteří před ním vedli galerii, ji přivedli do „naprosto dezolátního stavu“. Jmenoval však pouze Jiřího Fajta, který však tehdy ředitelem galerie nebyl, působil jako šéf sbírky starého umění. „A nejhorší byl pan ředitel Fajt, který ji zcela ekonomicky zruinoval,“ řekl Knížák.
Kunsthistorik Fajt Knížákovo tvrzení odmítl a poukazoval mimo jiné na to, že jako šéf jedné ze sbírek neměl na finanční chod instituce vliv. V roce 2014 se Fajt stal opravdu šéfem galerie. K úternímu soudu se ani jeden z nich osobně nedostavil.
Záznam pořadu, v němž žalovaný výrok padl, nechal soudní senát přehrát v soudní síni. „Soud se zabýval tím, jestli má (Knížákova) kritika reálný základ (...) a z důkazů nelze vyvodit, že by žalobce galerii zcela zruinoval,“ odůvodnila rozsudek soudkyně Irena Ondruszová. Dodala, že omluva je pro Fajta přiměřenou satisfakcí.
Případ soudy řešily šest let
Podle Knížákova advokáta Jaroslava Hostinského je výrok vytržen z kontextu. „Jde o kritiku kunsthistoriků jako ředitelů Národní galerie, ne o kritiku žalobce jako osoby,“ řekl v úterý soudu. Podle obhájkyně Fajta Štěpánky Vincencové je ale výrok „nepřiměřený a navíc věcně nesprávný“. Knížák podle ní zasáhl do Fajtovy profesní cti a pověsti.
Spor o výrok, který zazněl v roce 2010, mezi Fajtem a Knížákem skončil po šesti letech, kdy si případ předávaly soudy mezi sebou. Fajtovi dal nejprve prvoinstanční soud za pravdu (více zde). Odvolací vrchní soud následně konstatoval, že Knížákovo vyjádření nepřesáhlo rámec běžné a přiměřené kritiky, kterou člověk ve Fajtově postavení musí strpět (více zde). Fajtově dovolání však následně vyhověl Nejvyšší soud, který případ vrátil.
Knížák, který galerii vedl téměř 12 let, Fajta kritizuje dlouhodobě. Loni požadoval v otevřeném dopise po ministru kultury, aby Fajta z postu ředitele okamžitě odvolal. Knížák tvrdí, že Fajt nerozumí provozu muzea umění, zbavuje se dlouholetých pracovníků a galerii zadlužuje. Podle Fajta jde o nesmyslná obvinění.
