RECENZE: Doherty je podmanivě přehlíživý, i když zpívá o teroristech

Jestli Pete Doherty v něčem vyniká, pak je to jistá naléhavost, kterou ve svých písních dokáže zkombinovat s polohou „všechno je mi jedno“. A je to právě okázale neokázalá frackovitost spolu s talentem, které dělají z věčného drogového potížisty neodolatelnou figurku.

Zpěvák Libertines se zdá v poslední době docela vyklidněný. Důkazem byla loňská zdařilá deska jeho domovské kapely a Doherty to prokazuje i na aktuální sólovce Hamburg Demonstrations, kterou vydal pod jménem Peter Doherty.

Hamburg Demonstrations

75 %

Autor: Peter Doherty

Deska vznikla pod dohledem producenta Johanna Scheerera a hudebník se tu obrací k jinému městu, k Paříži, kde už několik let žije, konkrétně ke klubu Bataclan, neblaze proslulému teroristickým útokem. Do písně Hell To Pay At The Gates Of Heaven vměstnal názor, že by si mladíci měli pro svou revoltu vybírat radši kytary než zbraně.

Hned ve dvou verzích se tu objevuje skladba I Don’t Love Anyone (But You’re Not Just Anyone). Ta se smyčci je tklivější, kytarová veselejší, obě však podmanivé už díky jednoduchému a přitom silnému poselství vetknutému do titulu.

Obal desky Hamburg Demonstrations

Dohertyho deska stojí převážně na akustických kytarách okořeněných produkcí tam, kde si to hudba žádá. Zpěvák občas neladí, ale to je prostě Dohertyho přirozenost, bez níž by jeho „zevlácký“ projev vlastně nebyl kompletní. Základem jsou ovšem jednoduché a silné písničky.

Je dobře, že se Doherty do nové sólovky po sedmi letech od vydání desky Grace/Wastelands pustil. Výsledek stojí za to.