RECENZE: Pochodový šroťák i rybář Petr. S Jablkoněm je o zábavu postaráno

Alternativní folkrocková kapela Jablkoň vydává desku nazvanou Vykolejená. Na škatulky tu nehledí a servíruje inteligentní texty v příjemném hudebním kabátu.

Jablkoň - Michal Němec | foto: Indies Records - Yvetta Stránská

Nové album má v adventním čase jisté náboženské podtóny, ale nečekejte žádnou agitku. To se jen v závěrečné písni Marie je žongluje s biblickými jmény a nebem na zemi. Nebo v úvodní skladbě Rybník Svět zase „rybář Petr čeká tolik let“ a frontman kapely Michal Němec tu sděluje, že „se bude odpouštět“.

V textech se skrývají různé jinotaje, a i když by bylo možné si desku pustit jen tak jako příjemnou kulisu, je škoda se o tuto mnohovrstevnatost připravit. Takže je potřeba se zaposlouchat pořádně, protože Jablkoň nabízí přemýšlivá, ačkoliv ne domýšlivá slova.

Pohřební nálada i rokenrol

Deska Vykolejená se ze začátku nese v pomalém tempu. Za zmínku stojí skladba Obědvám s tebou, v níž se mísí pohřební nálada podpořená i táhlými dechy s řízným pochodovým šroťákem, což dohromady dává podmanivou a zvláštně slavnostní atmosféru.

Jako z úplně jiného světa působí následující píseň Když v noci sněží, která je postavena na zvuku varhan jako od kapel 70. let a svou rytmikou stojí někde na pomezí rockové balady a jednoduché popové odrhovačky.

Vykolejená

70 %

Jablkoň

Tempo nahrávky se trochu rozjede ke konci. Tedy, nečekejte žádné burácivé vypalovačky, ale například v písni Sedím v první řadě za to v refrénech umí Jablkoň vzít pořádně. Stejně tak působí Staroměstské náměstí, což je v podstatě poctivý rokenrol.

Jablkoň si z žánrových krabiček nedělá žádné velké vrásky. A to je dobře. Deska Vykolejená, která si název vypůjčila z už zmíněné písně Marie je, je tak dalším příjemným a zábavným zářezem české folkové stálice.