„Aspoň jsme se naučili používat tak akorát velká komba nebo kopák,“ usmívá se Cidlinský, který v Xindlově doprovodné kapele hraje na klávesy či bendžo a nahrávku produkoval.
„Psal jsem písničky, a když byly pohromadě, tak si říkám, že na koncepční desku to asi úplně není,“ komentuje Xindl X fakt, že soubor deseti nových skladeb je poměrně rozmanitý. „Poslední dobou se snažím skloubit dohromady dvě věci. Aby to nebylo úplně stejné a zároveň drželo jeden ‚ksicht‘ celé kapely.“
I proto se obešel bez hostů, základ nahrávky tvoří písničkář se svou doprovodnou kapelou a skladby zní zhruba tak, jak je můžou slyšet fanoušci na koncertech. „Na prvních třech deskách jsem tyhle věci neřešil. Snažil jsem se víc experimentovat. Ale došlo mi, že oblíbené kapely poznám často už po zvuku. A chtěl jsem něčeho takového dosáhnout i u nás,“ vysvětluje.
Aktuální stav společnosti glosuje Xindl X s razancí. „Jsou tu i veselé věci, ale z většiny z nich není úplně do smíchu. Tak jsem se snažil depresivní témata obalit veselými melodiemi,“ přibližuje tvorbu písní na albu. „Když jsem psal minulou desku, přišlo mi, že prudím trochu dopředu. Ale teď jsou ta témata čím dál aktuálnější. A tak vznikají skladby jako Na palubě Titaniku nebo Žáby v hrnci o utahující se smyčce nad svobodou slova.“
Písnička Světlo na konci tunelu svou náladou vzdáleně připomíná Tomáše Kluse. „Tomáš si možná myslí, že ví, co dělat s problémy světa. Já ne, já jsem z nich jen zděšený a zpívám o nich,“ vysvětluje rozdíl v přístupu Xindl X. „A hudební podobnost? Možná vycházíme ze stejných vzorů jako je Nohavica nebo Plíhal,“ tvrdí.
Mimochodem, Xindl X si k nahrávání přibral nečekaného pomocníka – laryngitidu. „První zpěvy jsem skutečně natáčel nemocný. Zkoušeli jsme to potom ještě přezpívat, ale už to nebylo ono. Je to takové chraplavější, ale aspoň je to věrné. Na třetím koncertě v řadě zním ještě chraplavěji,“ směje se zpěvák.
