Známkujte Colours of OstravaHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Pořadatelé se letos rozhodli nezveřejňovat celkový počet návštěvníků, jako perličku však sdělili, že na festival dorazilo 2 200 dětí a dva potomci historika Timothyho Snydera, „o něž bylo obtížné pečovat“. Těžko říct, jak akce bavila nejmladší publikum, ale nespokojených diváků se areálem moc nepohybovalo. Vybral si totiž každý.
Známá čísla hovoří jasně. V Ostravě se od čtvrtka do neděle představilo šestasedmdesát zahraničních a čtyřiapadesát domácích kapel a muzikantů, na všech dvaceti scénách včetně nehudebních se vystřídalo šestnáct set účinkujících.
Navzdory počasí i událostem ve světě se podařilo uskutečnit všechna naplánovaná vystoupení. Jediný, kdo se omluvil, byl výtvarník David Černý, ostatních 149 řečníků letošní novinku jménem Meltingpot svou návštěvou poctilo.
Dorazil i Fulghum
Diskusní části přehlídky, která se konala ve vnitřních prostorách Gongu, navíc trochu pomohlo právě počasí. Mnozí se šli ukrýt spíše před nečasem a na přednášky možná dorazili spíš náhodou, ale nezdá se, že by si kdo stěžoval. Představil se tu skeptický ekolog Bjorn Lomborg, uznávaní historikové Snyder a Andrej Zubov a největší hvězdou byl zajisté spisovatel Robert Fulghum.
Většina návštěvníků však přijela za hudbou, které bylo víc než dost; vystupovali interpreti snad všech velikostí a žánrů. Od polského rapera, který si říká Syny, po jazzmana Petra Lipu. Od Passengera, jenž dokázal strhnout publikum sám s kytarou, po australské rockery Tame Impala, kteří kromě psychedelické hudby servírovali publiku stejně laděné projekce.
K nejlepším patřilo vystoupení kapely The Vaccines, která nabídla stoprocentní rockovou show bez kompromisů i zbytečných manýr. Strhující byla vystoupení italských Kalascima či amerických The Goddamn Gallows. Vzdor dešti bavila nizozemská zpěvačka Caro Emerald či irská kapela Kodaline. A samozřejmě vrchol programu přišel v podobě legendárních Underworld v závěru před půlnocí.
Ředitelka Colours Zlata Holušová složila hold fanouškům, kteří neutekli před přívaly vody, ale poklonu zaslouží právě pořadatelé za to, že areál, který se místy proměňoval v zabahněné cvičiště, průběžně uváděli do jakž takž použitelného stavu. Byl to prostě silný a dobrý ročník. A pokud by se měla vypíchnout jediná věc, pak to byl průzračný zvuk, kterého se dostalo především na hlavní scéně. Prý jej obdivovali i pozvaní šéfové jiných evropských přehlídek a tým zvukových techniků zažil při vylaďování systému i jednu celonoční směnu. Takový poslech by mohla závidět i samostatná turné, natož festivaly.
Příští rok chystají Colours změnu – program potrvá od středy do soboty. Slibují si více lidí, kteří vydrží do konce, i šanci oslovit hvězdy. Velké kapely opravdu snáze dojednáte na středu než na víkend a část diváků skutečně nedělní program obětovala, aby se v rozumné době dostala domů. Je ovšem otázka, kolik lidí hudební přehlídce věnuje den dovolené navíc.
Ale to je věštění z křišťálové koule. Rozhodnutí je to odvážné, držme palce.
