Největší bizarnost předvedla zpěvačka Anohni. Nestává se často, aby návštěvníci pod hlavním pódiem nezahlédli tvář účinkujícího. A nemohl za to výpadek obrazovek nebo něco podobného, Anohni písně ze svého alba Hopelessness prezentovala v přítmí a každou píseň doprovázela projekce s jiným ženským obličejem. Koncept zajímavý, ale po chvíli to spíš nudilo.
Nejhorší zvuk měla kapela Veena. Těžko říct, zda za to mohl poměrně sevřený prostor Full Moon stage nebo jiné problémy, faktem je, že se Veronika Buriánková mohla snažit sebevíc, ale nebylo to nic platné. Její bezpochyby výtečný hlas občas zanikal v hudbě, občas zase řezal do uší. Škoda (při)zabitého potenciálu.
Známkujte Colours of OstravaHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Nejspíš nejlepší pěvecký výkon předvedla Kovacs. Šestadvacetiletou holandskou zpěvačka, celým jménem Sharon Kovacs, přirovnávají k Amy Winehouse, což je troufalé, ale opodstatnění to má. Její hlas má krásnou barvu.
Nejen muzikou živ je návštěvník Colours. Největším nehudebním tahákem se stalo vystoupení Roberta Fulghuma spojené s literárním pásmem jeho textů. Vyprodáno bylo dopředu a beznadějně.
Nejnáročnějším bodem pátečního programu byla bezpochyby přednáška dvou uznávaných historiků – Timothyho Snydera a Andreje Zubova. „Národní historie je mytologie, kterou vám nastrkali do hlavy, když jste byli ještě malí,“ tvrdil Snyder ve své řeči, v níž mimo jiné odsoudil brexit jako velký krok do neznáma. K náročnosti přednášky Andreje Zubova přispělo potom i to, že mluvil rusky.
Rocková kapela Kalàscima vystupovala na hlavní scéně, takže by nemělo překvapit, že byla dobrá. Kdo ji předem neznal, toho však mohlo dostat, že italská muzika nenabízí jen diskotékový pop, ale i takhle živelnou a našlapanou hudbu.
Nejroztančenější publikum si však vyrobila holandská kapela My Baby. Základem je blues a charismatická kytaristka a zpěvačka Cato van Dyke. Jak sami hudebníci říkají – jsou tak trochu Muddy Waters snažící se znít jako Armin van Buuren.
Nejrozkošnější set předvedla devatenáctiletá norská zpěvačka Aurora. Její dark pop dostával druhou dimenzi ve chvílích, kdy se pořádně ozvaly bicí a písničky se trochu zrychlily. Sympatická blondýnka navíc na pódiu neúnavně poskakovala.
Nejhorší možné umístění dostala slovenská kapela Korben Dallas. Ve stejnou dobu, kdy vystupovala hlavní hvězda večera Of Monsters and Men a ještě na přesně opačné straně rozlehlého areálu. Publikum se pod jejich pódiem slézalo jako šváby na pivo, Juraj Benetin a jeho parta však nezáviděníhodnou situaci zvládli se ctí.
No a nakonec zmínění Of Monsters and Men. Poprávu headliner dne, který předvedl mohutnou, i když ve srovnání třeba se čtvrtečními M83 poněkud vyklidněnou show. V záplavách více či méně elektronické muziky působil nezávislý folk pop téhle islandské kapely jako balzám na uši i na duši.
