Když ho diváci po dlouhých ovacích konečně pustili ze scény, s níž se rozloučil představením o stáří komiků Vstupte!, nová vlna potlesku vítala Viktora Preisse (69) v divadelním klubu. „Zakázal jsem si sentiment, naplno mi to možná ještě ani nedochází,“ přiznal poté.
Představení Vstupte! jste hrál posté. Dělal jste s vědomím, že je to naposled, něco jinak?
Ne, nedělal. Pokaždé prostě chcete hrát dobře, i když okolnosti bývají jiné, publikum je vždycky jiné a každé představení se proto liší. Snažil jsem se být nesentimentální.
KOMENTÁŘ: Viktor Preiss končí jenom proto, že chce |
Nicméně pro nás v sále to běžné představení určitě nebylo. Zkuste si dát známku jako kritik.
Tak tedy řekněme, že to byl určitý nadprůměr.
Připouští si člověk v takové chvíli vědomí, že už nemůže při příští repríze nic změnit, vylepšit?
O tom se my herci bavíme pořád. V divadle máte jediný pokus, kdežto před kamerou se záběry opakují. Na druhou stranu já mám i při natáčení svou představu, a když režisér řekne – Pro mě dobrý, já za sebe mám zpravidla pocit, že by to mohlo být lepší, pro mě to ještě dobré není. Ten zázrak se může stát na jevišti – a v tom je kouzlo divadla.
Jak lidé reagovali, když divadlo oznámilo, že odcházíte?
Na sociálních sítích nevím, netoulám se po nich, nedůvěřuji jim, ale dostávám dopisy a rád je opětuji, papíru věřím. A když jsem nyní náklonnost diváků viděl na vlastní oči, vážím si toho, že díky kamerám zůstane okamžik mého loučení zachován. To se každému smrtelníkovi nepoštěstí.
Něco končí, něco začíná: váš poslední den v divadle zachytí první díl nové řady Galerie elity národa GEN. Jak jste návrh přijal?
Je mi ctí, navíc můj portrét točí Olga Sommerová, s níž jsem dělal už Tajemství rodu.
Právě proto, že jde o uznávanou značku pořadu i režisérku, pustíte štáb blíž do svého soukromí?
Přesně tak. Kdyby s tím návrhem přišel nějaký pan Cancourek, zdvořile bych ho vyprovodil, ale takhle jsem vzal kamery s sebou i do herecké šatny, kde jsem vyklízel své skříňky. Pár věcí jsem tam nechal se vzkazem To vše je volné.
Už víte, kdo bude sedět na vašem místě?
Nevím. Já tam potkal třeba už třetí generaci Brouskových. Ale velice rád bych zmínil pana inspicienta Hovorku, jehož otec tu strávil celý život, syna naučil inspicientskému řemeslu i lásce k divadlu a ten mu propadl natolik, že si vedl statistiky úspěšnosti představení. Právě pan Hovorka také odešel z vlastního rozhodnutí a včas. Můžete divadlo milovat, ale já viděl i herce, které už museli na jeviště vodit.
Přesto se strhla lavina proseb, ať hrajete dál. Proč lidé mluví zrovna hercům do toho, kdy chtějí odejít? Politiky nepřemlouvají.
To asi nedokážu posoudit. Paní profesorka Fabiánová, která nesnášela mdlé herectví, nám už na škole vštěpovala, že když někdo vejde do dveří, musí vejít osobnost, fluidum. Možná v tom tkví vzájemný přenos energie. Mám to také rád, když se zjeví herec, stojí třeba v pozadí, poví jedinou větu a já okamžitě cítím – ano, tam to kouzlo je.
Nicméně můžete slíbit, že se neloučíte definitivně, že případnou nabídku snů zvážíte? Znáte heslo Nikdy neříkej nikdy?
Ano, znám je a sdílím. I když teď si takovou nabídku neumím představit, navíc text, který si líbí mně, často nedostane zelenou či peníze.
Víte, co budete dělat v pondělí, když už nepůjdete do práce?
Jistěže vím. Půjdu pro vnuka do školy, musím zaplatit daně, složenky, něco posekat. A v úterý mi dělají odlitek obličeje do pokračování Labyrintu v režii Jiřího Stracha, se kterým jsem teď v Andělu Páně 2 točil roličku úředníka, jenž pošle postavu Ivana Trojana do basy.
Proč vám dělají odlitek?
Pro případ, že by si zahrála moje uříznutá hlava. Manželka se divila – Copak tobě to ještě nikdy nedělali? Odpověděl jsem, že dělali, pro různé role už několikrát, ale to byl ještě trochu jiný obličej. Takže pokud všechno vyjde, budu se těšit na podzim, kdy máme točit, a taky na rozhlas, pro který dělám rád.
Mám vám vyřídit od kolegů i čtenářů velké díky. Komu byste chtěl poděkovat vy?
Všem, kteří mě vnímali a měli potřebu se se mnou setkávat, kterým stálo za to vydat se za mnou do divadla nebo si jen pustit televizi. Co víc si může herec přát? Jak říká jeden kolega: Na to, co umím a jak vypadám, to dopadlo ještě docela dobře.
