Jak se to stane, že americká zpěvačka přesídlí do Berlína? Umím si totiž představit, že většina hudebníků po celém světě spíš touží dostat se právě do Spojených států.
Vzpomínám si na jeden středoškolský test z chemie, jeden z mnoha, který se mi nepodařil. Zodpověděla jsem správně jen na jednu otázku, problém jsem vyřešila úplně opačně, ale k té odpovědi jsem se dostala. Takže možná teď dělám úplně totéž.
Dobře, ale opravdu by mě zajímalo konkrétně, kudy vedla vaše cesta do německé metropole?
Jsem z newyorského Long Islandu, konkrétně Sag Harboru, což je malé městečko, v zimě opuštěné a v létě zaplavené lidmi. Většinou bohatými a slavnými. Třeba potkáte v hračkářství Ushera, kterak si hraje s plyšákem, konkrétně mývalem lezoucím z odpadkového koše. Bylo to fakt divné místo k dospívání, ale zase jsem tam celé léto mohla hrát s kytarou po restauracích a kavárnách. Přišel za mnou někdo s tím, že bych se líbila jednomu berlínskému producentovi, z něhož se vyklubal Toby Kuhn, se kterým jsem potom udělala celou nahrávku.
Vydala jste EP se čtyřmi skladbami, co dalšího hrajete na koncertech?
To EP je výběr z mojí dosavadní tvorby, ale mám samozřejmě víc písniček a řekla bych, že YouTube je dneska docela dobrý kanál k tomu, aby se k mojí muzice lidi dostali. Což mi samozřejmě lichotí, znamená to, že si o mně museli něco na internetu hledat. EP je prostě taková ochutnávka. Celá deska se teď dokončuje a měla by vyjít v září. A k vaší otázce – hrajeme tohle všechno, plus pár nových věcí a coverů.
Poprvé jste se českému publiku představila v lednu jako předskokanka Ellie Gouldingové v pražské O2 areně. Předpokládám, že to byla vaše první zkušenost s hraním ve velkých halách.
No, jasně, o něčem takovém jsem ani nesnila. A když mi s tou nabídkou volal můj manažer, myslela jsem si, že si dělá legraci.
Bylo to obtížné?
Bylo to jiné. Publikum bylo pokaždé překvapivě vstřícné, ale byla jsem prostě zvyklá hrát po kavárnách a mít s lidmi o dost větší kontakt. Což mě pořád hodně baví, takže jsem opravdu nadšená ze svého aktuálního turné po klubech. Popravdě, na pódiu takové arény jsem trochu osamělí...
Jak jste se dostala k hudbě?
Vždycky jsem chtěla „něco dělat“. V jedenácti jsem k Vánocům dostala bicí, pořád na ně hrála a sousedi mě velmi nenáviděli. Ale milovala jsem to. Pak jsem začala brát hodiny u Paula Chapina, který mě učil na bicí, trochu na kytaru a trochu na klávesy. Mimochodem je to bratr písničkáře Harryho Chapina, který napsal třeba hit Cats in the Cradle.
Takže nyní žijete v Berlíně a koncertujete po Evropě. Nedá mi to, abych se nezeptal, co jste jako Američanka věděla o Evropě předem.
Jak známo, znalost nás Američanů o světě je velmi omezená. Věděla jsem, že Berlín existuje... Hodně jsem se o Evropě naučila během turné s Ellie. Že Dánsko vypadá jako palec, poznala jsem Francii, Itálii... Ale v Německu jsem byla přivítaná s otevřenou náručí a nikdy jsem nebyla vděčnější.
Jak vás Berlín ovlivnil?
Je to jedinečné město. Z mojí vnější perspektivy je to zajímavý mix živoucí historie a pokroku. Je tu spousta mladých kreativních lidí, úžasný street art. Já jsem holka z venkova, žila jsem na pláži, což Spréva tak úplně není. Ale přijela jsem tam loni v květnu, celé město bylo rozkvetlé, lidé seděli v před kavárnami, kouřili, smáli se... bylo to chaotické, ale vzrušující. Prostě jsem si to město zamilovala.
