Jeho otcem je legendární herec Jean-Paul Belmondo, ale syn tvrdí, že slavné jméno sice pomáhá, nicméně k úspěchu nestačí.
Dozvěděli jste se s otcem při společném natáčení o sobě navzájem něco nového, překvapivého, co jste dosud netušili?
Jedna z věcí, které jsem do té doby nevěděl, byla skutečnost, že když otec se svou profesí začínal, hrával v nemocnicích pro staré lidi.
Dotkli jste se při natáčení nějaké třinácté komnaty, která zůstala dál soukromá a nezveřejněná?
Když jsme byli v Římě, zkoušel jsem s ním mluvit o ženách, které prošly jeho životem. Jenže tatínek o nich mluvit nechtěl, jedinou výjimkou byla Ursula Andressová a samozřejmě moje matka.
Nastala při natáčení chvíle, kdy to někdo z vás chtěl vzdát?
Ne, nenastala. Nejtěžší bylo přesvědčit otce, aby se do našeho filmu vůbec pustil. Jakmile souhlasil, pak už to po celou dobu natáčení bylo jen potěšení a zábava.
Podle jakého klíče jste vybírali legendy, které ve filmu hovoří?
Všechny lidi, kteří ve filmu vystupují, vybral můj otec sám. A to jak z okruhu svých osobních přátel, tak ze zástupců nové herecké generace včetně Jeana Dujardina. Obtížnější bylo vybírat z té spousty filmů.
Nakolik se změnila místa zrodu slavných snímků? Dostavil se i šok, nebo jen nostalgie?
Samozřejmě římské filmové studio Cinecitta nebo Rio de Janeiro doznaly velkých změn, ale táta byl stejně pokaždé velice šťastný, když se do míst dávného natáčení vrátil.
Traduje se, že jméno Belmondo otevírá všechny dveře – platí to?
Samozřejmě že slavné jméno hodně pomáhá. Ale i tak musíte odvést dobrou práci a s její kvalitou vám ani jméno Belmondo nepomůže.
Generační rozdíl třiceti let mezi vámi se časem zvětšuje, nebo naopak stírá?
Na tohle je velice obtížné odpovědět. Nicméně sdílíme s otcem vášeň pro kinematografii a pro sport, což nám poskytuje možnost, abychom spolu diskutovali a přitom si uchovali každý svůj vlastní názor.
Belmondo křísí svůj šarmRecenzi snímku najdete zde  |
Koho poslouchal režisér filmu Régis Mardon víc, otce, či vás?
Já jsem s otcem hodně mluvil o jeho představách, o tom, co by ve filmu chtěl mít a jak by měl výsledek vypadat. Pak jsem to zase vysvětloval Mardonovi, takže s režisérem jsem mluvil hlavně já.
Můžete po společné zkušenosti říci, jaké riziko nesou výlety rodičů s dětmi po vzpomínkách?
Těžko říci. Ale já svého tátu znám velice dobře, takže riziko pro mě představoval spíš film jako takový. Cítil jsem obrovskou zodpovědnost za to, aby se povedl a tátovi se líbil, nicméně samo cestování jeho životem byla pro mne čistá radost.
Co by si měl odnést divák Belmonda, abyste byli spokojeni?
Rád bych, aby diváci o mém otci ve filmu něco nového objevili. Ale také aby v něm našli to, co mají na Jeanu-Paulu Belmondovi tak rádi.
