Je to lepší, tvrdí jedni. Je to stejné, postavy pořád huhlají, namítají jiní. Třetí díl se vysílá zítra; ukáže se, zda diváci znovu ubudou – mezi úvodem a pokračováním jich odpadlo asi sto tisíc, což se ovšem u příběhů na pokračování běžně stává – a hlavně jestli údajné „huhlání“ tentokrát přejdou, přijmou nebo už vůbec nepostřehnou.
Co se vlastně na Kavčích horách stalo, předčí Záhadu hlavolamu. Spekuluje se o možné pomstě techniků za nezvyklý způsob natáčení, o chybě odbavovacího pracoviště, o dani za umělecký experiment, dokonce nechybějí hlasy kritizující ledabylou výslovnost některých herců.
Režisér Viktor Tauš vzkazuje, že teď už postačí na televizním přijímači přidat zvuk a dialogy budou znít srozumitelně; uvidíme či spíše uslyšíme. V každém případě se však o Modrých stínech mluví, což je meta, za kterou by jiné české novinky platily zlatem. I když nesrozumitelnost dialogů jako záměrný typ obzvláště rafinované reklamy je snad jediné řešení záhady, které lze vyloučit.
