Jak se stane, že se hudební skladatel vrhne do přípravy celovečerního filmu? Byly Decibely lásky něco jako splněný sen?
Ne, ne, takové cíle jsem si nikdy nekladl. Když Michal David přišel s tím, že má peníze na film a požádal mě o „spolupráci“, slíbil jsem, že budu výkonným producentem, abych vše pohlídal ze strany finanční. Byl jsem přesvědčený, že někdo napíše scénář a někdo to bude režírovat. Jenomže jsme se s nikým nedokázali domluvit. Nakonec jsem zkusil něco napsat, nechal to přečíst lidem, kterých si vážím, a když mi říkali, ať s tím něco dělám dál, tak jsem to rozepisoval. A když jsme nemohli sehnat režiséra, tak došlo i na to, že to natočím sám. Že bych to měl ale takto vysněné, to ne.
Do filmu jste obsadil fotbalistu Pavla Horvátha. Šlo o marketingový tah?
Když jsem psal ty dvě postavy popelářů v kukabusu, tak jsem měl pocit, že by řidič měl být cikánský gróf. Protipól gádža vedle něj. Nebyl jsem ale schopen toho člověka najít. Pak jsem někde viděl hovořit Pavla Horvátha v televizi a on byl, pominu-li „vizuál“, neuvěřitelně pohotový, vtipný a přirozený. Tehdy jsem si říkal, že by to bylo hrozně pěkné ho mít. A on na to kývl! Krásné bylo, že když jsme jeli na druhé setkání, tak byl stále přesvědčen, že je to nějaká sranda, skrytá kamera. A čím více jsem toho člověka poznával, tím jsem si byl jistější, že to bude v pohodě. A na place ten pocit ještě překonal, takže jsem po nocích přepisoval texty, rozšiřoval obrazy, protože by to byl strašný hřích jej nevyužít. Rozhodně tam nebyla ani stopa marketingu. Nic v tom filmu pro mě nebylo prvoplánově komerční ani účinkování Karla Gotta.
Týdeník TémaVychází v pátek  Jak se kdysi Miloslav Halík seznámil s Belmondem? A jaké to bylo rok pracovat s Milošem Formanem na Amadeovi? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Věděl už Karel Gott při natáčení o své nemoci?
Nevěděl. Natočil jsem s ním vše, co jsme si domluvili, a za deset dní bylo vše jinak. Hrozně moc mu přeju, aby vše dobře dopadlo. Chodím za ním, povídáme si a dokonce jsem mu už Decibely lásky pouštěl jako „servisku“. Chtěl jsem, aby měl možnost vidět, jak to vypadá. V takové chvíli si strašně moc uvědomíte, jak se může vše ve vteřině změnit, co je důležité a co nikoliv.
Je výhodou mít ve filmu písničky Michala Davida, nebo ne? On je fenoménem několika desetiletí...
Michala mám rád jako člověka a jeho tvorba mě baví. Nikdy jsem nechápal, proč Michala stále dokola vláčejí nějakým bahnem. Kolem nás se motají „mraky“ lidí, kteří kolaborovali s StB, byli v partaji a podobně a nikomu to nevadí. On byl neustále popotahován, že byl nástrojem režimu, přitom dělal jen dobrou popovou muziku... Ale lidi to, bez ohledu na všechny ty nálepky, vnímají a oceňují. Proto je neustále i nyní vynášen přízní fanoušků na výsluní. Jeho písničky, které jsou v Decibelech lásky, skvěle fungují. Ale nejsou tam jenom ty jeho, jsou tam i Joe Cocker nebo Westlife.
Co říkáte na to, že váš film byl dopředu prezentován jako Discopříběh 3, což evokuje pokus o nastavování dříve úspěšných projektů?
Mě to hodně trápí, ale asi je to tak pro bulvár zajímavé. O Discopříběhu 3 se dlouho mluvilo a zůstalo to v podvědomí lidí. Navíc vše bylo umocněno nějakými prohlášeními, že jsme nechtěli zaplatit něco Pergnerové za autorská práva, a tak jsme to jen přejmenovali. To je úplná blbost, ale s tím nic neudělám. Z mého pohledu je hloupé, že někdo možná půjde na Discopříběh 3, ale neuvidí ho. Chtěl bych, aby lidé v tomhle filmu nalezli chvilkami sami sebe a měl jsem touhu, která je asi ze všeho nejtěžší – pobavit a potěšit. Snad se tak stane, asi mě kritika „roznese na kopytech“, ale já budu stejně nejšťastnější, když „guest star“ Karel Gott svou nejtěžší bitvu života vyhraje a dál bude rozdávat radost.
