RECENZE: Vondruška ve třetí epopeji naštěstí nefandí ani husitům

Lidé s čistou duší dokázali často jménem víry ublížit více než ti zkažení, konstatuje Vlastimil Vondruška ve třetí části své Husitské epopeje odehrávající se v letech 1426 až 1437, nazvané Za časů císaře Zikmunda.

Vlastimil Vondruška patří k našim nejžádanějším autorům. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

V monumentální fresce sledujeme osudy členů píseckého rodu Prokopů v rozbouřených dobách, kdy zemi rozvrácenou válkami stíhá mor a neúroda. A husitské hnutí se postupně dostává do krize.

Vondruškovi se v jeho epopeji výtečně daří „nefandit“ – svou pravdu a své zločiny mají obě znesvářené strany. Hlavně tu boží pravdu, kterou kališníci vyvážejí za hranice a vracejí se s vozy naloupeného zboží. Jsme i svědky velkých vítězství nad početnějšími křižáckými vojsky, ale autor spíš vyvolává poněkud kacířské zamyšlení nad tím, zda ty boje – nejprve proti katolíkům a pak navzájem mezi jednotlivými husitskými proudy – vůbec stály za to.

Husitská epopej III

80 %

autor: Vlastimil Vondruška

nakladatel: Moba

624 stran, 439 Kč

V defilé desítek postav od Prokopa Holého, císaře Zikmunda, italských kardinálů, českého panstva po kališnické válečníky vynikají dvě ženy z Prokopova rodu: vzdělaná a sebevědomá pražská měšťka Markéta, stejně dobrá při pečení koláčů jako při náboženských disputacích, a mladičká Barborka, která se dovede perfektně ohánět mečem. Jejich mužští příbuzní prokazují schopnost šikovně se orientovat ve zmatcích, jež je obklopují.

Problém obyčejných lidí ve složitých časech: husité se navzájem přou i o přesné znění čtyř artikulů, čeští páni se občas přikloní tu na jednu, tu na druhou stranu sporu, blíží se Lipany – ale žít se musí, i když k jídlu už zbývají jen poslední zbytečky... Stejně jako předchozí dvě knihy i Husitská epopej III je nádherně antiideologická.