Už název díla „Tomáš Baťa, život a práce hospodářského buditele“ prozrazuje, co je jeho hlavní náplní.
Hodáč už nestihl knihu vydat. Měl ji připravenou k publikování, ale zemřel v roce 1943 těsně před závěrečnými korekturami. Jeho dílo po letech dokončili historici z Informačního centra Baťa, které působí při zlínské univerzitě.
Hodáč byl dlouholetým Baťovým přítelem a poznal jej z mnoha stránek. Bedlivě rovněž sledoval rozvoj jeho firmy.
„Kniha přináší mnohé nové informace o tomto podnikateli. Autor v ní využil četné rozhovory s lidmi ze širokého spektra společnosti – od pracovníků továrny přes podnikatele až po ministry,“ uvedl historik Jan Herman z Univerzity Tomáše Bati.
Nejdřív spolupracovníci, později blízcí přátelé
Historie firmy Baťa: od malé dílny, přes zlínskou továrnu až k impériu |
Řadu informací se čtenáři dozvědí vůbec poprvé. „Hodáč například popisuje, jak probíhala jednání, když chtěl v roce 1922 Baťa zásadně zlevnit své zboží,“ poukázal Herman.
Připomíná i úctyhodnou Baťovu platební morálku. „Autor vzpomíná, že Baťa faktury platil do deseti dnů. Dnes to trvá měsíc dva, často i více,“ řekl historik.
Hodáč měl ve své době výrazný politický i ekonomický vliv. Od mládí byl Masarykovým stoupencem, v letech 1929 až 1935 působil jako poslanec za Československou národní demokracii.
S Baťou spolupracoval v Jednotě průmyslníků pro Moravu a Slezsko nebo v Ústředním svazu československých průmyslníků. Jejich pracovní vztah postupně přerostl v osobní přátelství.
„Hodáč si Bati vážil, obdivoval ho. Znal i jeho rodinu a zlínské prostředí. Měl přístup k rozsáhlým archivním pramenům, které v knize využil a které už dnes mnohdy neexistují,“ připomněl Herman.
Konec Hodáčova života se pojí právě se Zlínem. V letech 1940 až 1942 byl vedoucím národohospodářského oddělení Studijního ústavu a od roku 1942 byl až do své smrti členem dozorčí rady společnosti Baťa.
