RECENZE: Mnichov, Moskva... Národní traumata léčí i rakvičky se šlehačkou

Některé historické události si i po desetiletích uchovávají podobu národních traumat. Pro nás je to jak mnichovská dohoda podepsaná 30. září 1938 (neplacená reklama: z neobvyklého pohledu ji líčí film Ztraceni v Mnichově), tak okupace v srpnu 1968. Třetí doporučovaná kniha se týká Izraele, jenž má nechtěných traumat řadu.

Mnichov

90 %

Autor: David Faber

Nakladatelství: Bourdon

512 stran, 435 korun

Neville Chamberlain zemřel 9. listopadu 1940. Dožil se tedy toho, jak mylné bylo jeho přesvědčení, že „pan Hitler drží slovo“. A jakou pravdu měl jeho pozdější nástupce ve funkci premiéra Winston Churchill, když v parlamentní debatě o mnichovské dohodě k nelibosti mnoha svých kolegů prohlásil: „Začnu výrokem, který bude každý nejspíše ignorovat, ale který stejně musí zaznít, totiž že jsme utrpěli naprostou a strašnou porážku.“

Chamberlain je smutným hrdinou knihy britského historika Davida Fabera Mnichov, jež nese podtitul Krize appeasementu 1938. Pokud jde o události samé, není v ní vlastně nic, co bychom nevěděli. Pozoruhodná je především z psychologického hlediska – z konfrontace postojů demokrata, jenž chce za každou cenu zabránit válce a klidně obětovat i ty lidi „ve vzdálené zemi, o níž nic nevíme“, a diktátora, který je rozhodnut dosáhnout svého za jakoukoliv cenu.

Země zaslíbená

90 %

Autor: Ari Šavit

Nakladatelství: Host

495 stran, 389 korun

Mnohdy nepříjemné otázky klade v knize s podtitulem Triumf a tragédie Izraele novinář Ari Šavit. Na základě příběhů jednotlivců vypráví dějiny své vlasti a momenty, které formovaly její dnešní podobu. Své malé vlasti, jejíž existence je denně ohrožována snahou silnějších sousedů vymazat ji z mapy: „Co si jen dokážu vzpomenout, vzpomenu si na strach. Existenční strach,“ píše v úvodu.

Šavit je věcný, byť místy poetický, a rozhodně nedogmatický. Z každé jeho věty čiší láska k Izraeli. Ale láska, která není slepá, takže se nevyhýbá ani nepříliš lichotivým prvkům izraelské historie – například jak se z arabského města Lydda stal židovský Lod.

„Dokáže Tel Aviv žít svým hédonistickým a individualistickým životem také ve dvacátých a třicátých letech jedenadvacátého století? Dovolí Blízký východ let čtyřicátých a padesátých telavivské kultuře, aby přežila?“ ptá se Šavit. Odpověď nezná. Nezná ji nikdo.

Moskva posílá tanky

80 %

Nakladatelství: Člověk v tísni

216 stran, 329 korun

„Dali jsme si ze žalu rakvičky se šlehačkou,“ píše o náladě po podpisu Moskevského protokolu katolický intelektuál Václav Vaško. Je jednou z třiadvaceti osobností, jejichž vzpomínky na srpen 1968 shromáždila nadace Člověk v tísni. Jsou mezi nimi Václav Havel („Viděl jsem, jak se pomátl velitel tanku a začal zběsile střílet do davu.“), Vlasta Chramostová, Jaroslav Hutka či Helena Třeštíková.

Je to poučné čtení, byť podobně jako Mnichov nepřináší faktograficky nic nového. A nové nejsou ani moskevské způsoby: vzpomínky na rok 1968 doplňují čtyři studie o současné Ukrajině.