Týká se samozřejmě kapely Ortel, která skončila druhá, a jejího lídra, jenž dostal bronz. Což může znamenat tři věci. Buď přívrženci kontroverzní kapely zmobilizovali síly způsobem podobným fanouškům Partičky, kteří takhle svému pořadu „zařídili“ cenu TýTý. Nebo přišlo obecně tak málo hlasů, že Ortelu jeho stoupenci stačili. A pokud neplatí ani jedno, pak se něco mění.
Že vyhrál Karel Gott, jednak legenda, jednak vážně nemocný muž, za jehož uzdravení se jeho posluchači modlí, je sice očekávané, ale paradoxně i zpestření. Protože Tomáš Klus na druhém místě a Tomáš Ortel na třetím zosobňují svým způsobem totéž, byť s opačnými znaménky, zjednodušeně řečeno generaci protestsongu.
Ano, Klus umí zacházet s jazykem lépe a místo ortelovské nenávisti a strachu v neobratných rýmovačkách šíří naopak „sluníčkovskou“ víru s ambicemi básníka, nicméně též reprezentuje novodobou vlnu generačních tribunů lidu. Což se zatím nedotklo pouze poklidně nudné kategorie zpěvaček.
Zkrátka Karel Gott se musí uzdravit už proto, aby Slavíky neovládli pouze kazatelé. Songy typu Kávu si osladím se sice taky moc poslouchat nedají, ale pořád na člověku zanechají menší újmu než laciné burcování, že musíme stavět hráz, aby si naše děti měly kde hrát.
Nicméně je dobře, že pořadatelé nikoho ze soutěže nevyřadili jen kvůli sporným textům písní. Pak by šiřitelé velkých pravd dostali ještě nálepku mučedníků, zásadní injekci popularity zrozené zvědavostí. Kdežto coby předskokani Gotta na pódiu Státní opery už vlastně reprezentují střední proud.
