Snímek, který do našich kin vejde 12. listopadu, čítankově ukazuje, jak „málo“ stačí: odvěká podstata dobrého filmu. V prvé řadě chytrý scénář s jedinečným nápadem: staví děj jako drama o třech dějstvích, vždy v zákulisí před klíčovou Jobsovou prezentací. Vklad Aarona Sorkina je rozhodující.
Dále je tu Danny Boyle, režisér, který vyznává čistotu a soustředěnost. Ozdoby vyhazuje dveřmi, sentiment oknem; nezajímá ho ikona, nýbrž člověk Jobs, a tomu podřizuje vše, včetně budování nervní nálady takřka po vteřinách.
Herci mu rozumějí. Fassbender coby ztělesnění vizionáře až nesnesitelného v přesvědčení, že má vždy pravdu, umí ranit jen pohledem, natož jízlivým vtipem. A Winsletová dovede svou postavu hrdinovy oddané kolegyně k výbušné vzpouře „moudré stařeny z východní Evropy“, jak jí Jobs žertem říká.
Nejslabší chvilky vykazuje snímek ve chvíli, kdy se snaží zachovat prvky tradičního životopisu, tedy vysvětlovat okolnosti historické, technologické či obchodnické. Nic z toho nemá zapotřebí. Jeho síla tkví právě v tom, že místo ilustrace encyklopedického hesla kreslí portrét posedlosti.
