První náš hraný Svatý Václav se stal zároveň prvním českým historickým velkofilmem i posledním němým snímkem před nástupem zvuku. Natočil ho v roce 1929 Jan Stanislav Kolár díky veřejné sbírce a titulní roli hrál Zdeněk Štěpánek, příští Hus i Žižka.
Pokus jménem Kníže Václav, jímž chtěli za protektorátu Němci upravit svatováclavskou legendu ke svým propagandistickým účelům, se nedokončil. Podle Národního filmového archivu se dochovalo pár přípravných záběrů včetně Karla Högera coby knížete Václava.
A pak až v roce 1995 natočil František Filip televizní inscenaci Kníže Václav podle divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny. Titulní roli tehdy dostal Lukáš Vaculík, jeho bratra Boleslava si zahrál Hynek Čermák.
Na Svatého Václava nesměli školáci, dokud se nevystřihly scény jeho probodnutí a uškrcení svaté Ludmily, dnešní studenti znají zrod prvního snímku jen z dokumentu o jeho rekonstrukci. A postavu svatého Václava obecně z učebnic či dokumentů.
Proč nikdo netočí nový, výpravný, moderní film o symbolu našich dějin? „Odpovím zase otázkami: kdo by na to dnes chodil a kdo by na to dal 150 milionů? Narozdíl od Poláků máme národní hrdost jen u hokeje. Možná až k výročí,“ hádá režisér Jiří Strach.
Jenže v tom je také háček. Prvorepublikový film vznikl k oslavám milénia, protože tehdy se za rok Václavovy smrti pokládal 929; nynější historici se kloní k letopočtu 935. Legendy pouze praví, že to bylo 28. září v pondělí. A letos už film nestihneme.
