Živil se jako přidavač, výtvarník i programátor, v 70. letech šel do vězení za „hanobení Sovětského svazu“ - kvůli zpěvu v hospodě. Podepsal Chartu 77, roku 1980 se pod nátlakem vystěhoval do Rakouska. Ale hlavně psal a hrál si.
Proslul happeningy, kterým později začal říkat „cvičení“ či „konceptuální akce“. V 60. letech třeba rekonstruoval téma Achilleus a želva aneb proč bájný rek nikdy želvu nedohoní, zorganizoval živé Zátiší s pivem nebo stavbu pyramidy z pecnů chleba. Některé kousky pak v 90. letech zopakoval.
„Výlet do Londýna jsem chápal jako uměleckou stáž spojenou s víceméně předstíraným studiem filosofie. To, co jsem studoval, jsem už uměl,“ psal s odstupem člen Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu.
A ještě jednu stránku jeho zájmů se sluší připomenout: fascinaci sportovci. Ve Vídni za emigrace chodil na fotbal, kde se potkal s Antonínem Panenkou, k jeho oblíbencům patří také americký basketbalista Magic Johnson.
Po pádu totality vytvořil televizní seriál Sny Eugena Brikciuse, který vyšel i knižně. Tak jako povídky Spanilá jízda a jiné prózy, sbírky jeho poezie, autobiografie Můj nejlepší z možných životů či sebrané spisy A tělo se stalo slovem, které vedly porotu k udělení Seifertovy ceny.
Nadace Charty 77 udílí ocenění za vynikající básnické či beletristické dílo od roku 1986. K nositelům patří Václav Havel, Ludvík Kundera či Karel Šiktanc, naposledy ji dostal roku 2012 Vladimír Binar. Brikcius ji převezme v 73 letech.
