Jaké máte zázemí? Pomáhá vám žena s prací a ještě doma vaří?
Katka pro mě dělá naprostý komfort. Co se týče práce, ten maximální. Stará se i o domácnost, ale nejsem zrovna typ, který by musel mít doma každý den teplý oběd a večeři. Kačka i nerada vaří, proto si občas zajdeme do restaurace. Jsou prostě věci, které považujeme za ztrátu času, prostě „wasting of time“. Spíš si doma společně sedneme a otevřeme knížky nebo si uděláme čaj. Čaj o páté mi zakódovala do hlavy už má mamina a nějak nám to s Katkou zůstalo.
Manželka je vaše manažerka. Jste spolu téměř pořád. Není to někdy ponorka?
My jsme s Katkou na sebe moc dobře napojení. Naše spolupráce vzešla z toho, že já si ze začátku po ukončení spolupráce se svým manažerem dělal manažera sám. Velmi brzy jsem zjistil, že to nestíhám a tak nějak přirozeně o to prosil manželku, aby mi něco zařídila, vyřídila. Ona je navíc počítačový génius, takže nakonec jsem ji poctil funkcí manažera. Jde jí to skvěle a že jsme často spolu, nám vůbec nevadí.
Kdo má v práci a doma větší slovo?
Záleží zrovna na situaci. Často se ty dominance přelévají ze strany na stranu, což se takzvaně vyrovnává. Katka je Kozoroh a velmi neústupná, ale přesto si myslí, že poslední slovo ve všem mám vždy já. Já ale vím, že to tak není.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Velký rozhovor s Miroslavem Žbirkou, kde vzpomíná na bratra Jasona, najdete v pátečním týdeníku Téma. |
Jste manželé už 27 let. To je v showbyznysu výjimečné. Jak se vám to daří?
Jsem rád, že Katku mám. Každý muž po ní toužil a já získal její srdce, které se snažím stále hýčkat. Pořád si s Katkou rozumíme a vycházíme spolu nejen soukromě, ale i pracovně. Jsem chaotický a ona zase velmi praktická. Nedochází mezi námi ke konfliktům a máme mezi sebou skvělou a úžasnou chemii. Asi toto je ten náš recept, že nám to díky této lidské harmonii vychází tolik let v manželství.
Je manželka i váš pracovní rádce?
Bezesporu. Manželka se mnou pravidelně chodí na akce, vystoupení, zkoušky a neustále mi radí. Přijímám její rady asi nejvíce ze všech lidí. Čerpám z jejích pocitů a beru si je k srdci. Tak nějak mi to už za ty léta zůstalo, že ji mám jako osobního poradce (smích). I teď, když vzniká muzikál Atlantida, mi byla žena po celou dobu po boku.
Na Rock for People 2012 vystoupil i Meky Žbirka a Cappella Istropolitana. (4. července 2012)
Pro vás je muzikál novinkou. Jaké máte pocity?
Naprosto skvělé. Musím říct, že mé písničky a vše kolem je skvěle zpracované, nastudované, dokonale sladěné a vložené do muzikálu. Koukám jako blázen, že z toho mohlo vzniknout toto. Vůbec jsem se jim do tvorby toho celku nevměšoval. Spíše jsem přihlížel. Jsem dost potěšený, překvapený. Solidní výkony zpěváků, tanečníků. Když se na to dívám, mám pocit, že ani nejsem autor.
Co vám poprvé prolétlo hlavou, když vzešel nápad, že vaše písně budou doprovázet muzikálový příběh?
Říkal jsem si, že bude zajímavé slyšet vlastní skladby v rámci nějakého příběhu. Vlastně je tak trochu i vidět očima někoho jiného. Oslovili mě Michal Kocourek a Ján Ďurovčík, což jsou zkušení profesionálové ve svém oboru. Trvalo téměř dva roky, než jsme se od prvního nápadu přesunuli k realizaci. Vidět mladé herce a zpěváky interpretovat moje skladby, které jsou navíc ve slovenštině, byla výzva. Trochu nervózní jsem byl, ale spíše za ně a musím říct, že to skvěle zvládají.
Sám jste nikdy v muzikálu nevystupoval. Proč?
Nikdy mě to vůbec nenapadlo, dokonce jsem ani nikdy nepřemýšlel nad tím, že bych nějaký muzikál napsal. To, že se použijí mé písně a zakomponují do muzikálu, tato věc se mi moc líbila. Muzikály znám, myslím tím ty základní, které se u nás objevily, jako je West Side Story, Jesus Christ Superstar či My Fair Lady, ale znalcem nejsem. Atlantida je pro mne výzva, na kterou se těším a doufám, že si své fanoušky od 10. září najde.
