Divadlo Na zábradlí, které stálo u kolébky tzv. hnutí malých divadel, typického pro 60. léta v Československu, založil vystudovaný právník Vladimír Vodička (nar. 1. května 1925) společně s Ivanem Vyskočilem, Jiřím Suchým a Helenou Philipovou v roce 1958 na Anenském náměstí na pražském Starém Městě.
První premiérou bylo Kdyby tisíc klarinetů Jiřího Suchého v režii Antonína Moskalyka - inscenace, která byla o šest let později základem úspěšného semaforského hudebního filmu. K divadelní hře složil Vladimír Vodička hudbu.
Stejným způsobem se vedle ředitelování divadla, které trvalo 33 let, podílel i na řadě dalších inscenací, jako byl například Faust, Markéta, služka a já (1959), Jedničky má papoušek (1959), Smutné vánoce (1960), Nejlepší ro(c)ky paní Hermanové (1962) a další. Interpretkou Vodičkových písní byla především šansoniérka Ljuba Hermanová.
V roce 1959 se k divadlu připojil Ladislav Fialka se svým pantomimickým souborem a Vodičkova hudba doprovázela i slavná vystoupení Pantomimy Na zábradlí, která si vydobyla velký úspěch nejen doma, ale i v dalších evropských zemích, v Americe i v Asii.
Vodičkovou zásluhou se v 70. letech minulého století stalo Divadlo Na zábradlí útočištěm režimem stíhaných filmových režisérů české nové vlny. Umožnil jim zde režírovat divadelní představení. Byli to např. Juraj Herz, Jiří Menzel, Jaromil Jireš, Jan Kačer a především Evald Schorm.
Vladimír Vodička byl s Divadlem Na zábradlí neoddělitelně spjatý až do posledních chvil svého života a stále se zájmem a láskou sledoval jeho směřování. S Divadlem Na zábradlí oslavil v loňském roce i 55. výročí jeho založení.
Poslední rozloučení s Vladimírem Vodičkou proběhne v pátek 11. září 2015 v 11.30 v Nové obřadní síni na Olšanských hřbitovech v Praze.