Autor ji vytváří doma v dílně, odkud v minulosti vzešel například golem zdobící židovskou synagogu, kovaná plastika mnicha na turnovské radnici nebo tepaná krbová kamna v Ábelově mlýně v Dolánkách.
„Tohle je taková volná tvorba, dělám to pro radost a ani nevím, jestli si psa nechám, nebo ho někde udám,“ říká skromně mladý kovář.
Jako vzor posloužila autorovi fotografie závodního chrta. Sochu modeluje z čepů, trubic a různého šrotu, který hledá na autovrakovištích. Pomocí svářečských technik pak dílo zdobí tepanými plechy. Zuby „robopsa“ například Čermák vytvořil ze zubů řetězové pily.
„Pořád spíš připomínal srnku než psa, z čehož si moje přítelkyně dělala srandu. Tak jsem zkrátil spodní čelist a přidal zuby,“ vysvětluje autor.
Proslavil se sochou Vetřelce
Čermák má přitom s podobnými motivy bohatou zkušenost. Slavnou se stala například jeho socha hlavy Vetřelce, filmového hororového monstra. Fanoušci o ni měli zájem, autor prodal už třetí kus. Kritika cenila, že model je do detailu propracovaný.
Čermák tehdy použil dokonce bezbarvý epoxid, aby napodobil vetřelčí sliz. A další zakázka z oblasti filmových monster na sebe nenechala dlouho čekat. „Ozval se mi klient, který stojí o ocelovou sochu Vetřelce, má mít 2,5 metru na výšku. Zatím vyrábím jen hlavu a když se domluvíme, udělám monstrum celé. Na tohle se moc těším,“ svěřuje se výtvarník.
David Čermák patří k mladé generaci výtvarníků ovlivněných popkulturou, filmem a hudbou. Jeho cesta k uměleckému kovářství začala přesně v tomto duchu skrze Pamelu Andersonovou.
„Moje starší sestra se tehdy hlásila na vysokou školu a já se hecnul, že dokážu kreslit líp. Nakreslil jsem hvězdu Pobřežní hlídky a tím to všem potvrdil. A protože jeden můj děda byl zlatník, druhý děda podkovář, tak jsem šel svůj výtvarný talent pilovat jako umělecký kovář,“ připomněl Čermák.
