Skarbek přijel na pozvání slovenského zpěváka Petera Aristoneho, se kterým coby skladatel a producent chystá společné písničky.
Sacha Skarbek měl první číslo jedna v hitparádě v roce 2002.
Co přesně tady vlastně děláte?
Petera jsem poznal v jednom malinkém londýnském klubu, no spíš restauraci, kam jsem přišel na koncert. A on byl skvělý, neměl ani mikrofon a celé to působilo, jako když hraje v obýváku. Seznámili jsme se a zkusili spolu psát písničky. V září by mělo být venku první EP.
Jak se člověk vlastně stane úspěšným skladatelem hvězd?
Nejdřív jsem hrál klasiku na piano, pak mi učaroval jazz, potkal jsem se s jedním saxofonistou a ten mi říká, jestli si nechci přijet zajamovat do Londýna. Tak jsem se ocitl na pódiu s kapelou složenou z muzikantů z Brand New Heavies a Jamiroquai. A najednou jsem se živil jako studiový hráč a u toho skládal a nabízel svoje věci.
Kdy přišel první úspěch?
První číslo jedna v hitparádě jsem měl v roce 2002, když jsem napsal jednu hodně popovou věc pro zpěvačku, která si říkala Samantha Mumba. Pamatuju si, jak jsem si říkal: tak a je to. Teď se mi rozdrnčí telefony a budu na roztrhání. Jenže nezavolal nikdo. Do té doby, než jsem potkal Jamese Blunta.
A napsal s ním jeho největší hit You’re Beautiful.
Tehdy byl stále v armádě, ale chtěl odejít a stát se profesionálním zpěvákem. Poznali jsme se přes jeho spolužáka. Jeho hlas mi popravdě připadá trochu otravný, ale v dobrém dávkování jedinečný. Ke skládání navíc přistupuje počestně. To jsem poznal, když jsme spolu začali intenzivně pracovat.
A ta písnička sama?
James za mnou přijel do Los Angeles, kde jsem tehdy pracoval, přinesl název, podstatné části sloky a refrénu. Sedli jsme si na to a za tři hodiny jsme měli hotovo. A říkali si, že je to sice fajn písnička, ale nečekali, že se dva roky nato prosadí všude ve světě.
Jak vlastně pracujete?
Nikomu nic nediktuji. Můj úkol je dostat z umělce, co už v něm je. Lidé jako Adele nebo Jason Mraz mají silnou identitu, ale občas problém se vyjádřit. Není se co divit. Kolikrát se známe deset minut a kvůli písničce mi říkají věci, které by nesvěřili nejlepšímu příteli.
Teď je řeč o někom konkrétním?
Třeba Miley Cyrusová, nikdy dřív jsem ji neviděl a do studia přišla celá rozrušená. O víkendu totiž měla mít svatbu, ale zrušila ji, protože zjistila, že její snoubenec není ten pravý. Byla neuvěřitelně emocionální. Dali jsme si kafe, já ji utěšoval, objímal, protože se rozbrečela. A z toho rozhovoru vzešel skoro celý text k písni Wrecking Ball. Empatie se vyplatila.
Zrovna u Miley Cyrusové by člověk neočekával příběh, ale že prostě jen vyrábíte pop.
Jistě existují dobře vykonstruované písničky se silnými refrény, ale zrovna Wrecking Ball je podle mého především prožitá emocionální balada, která v sobě má upřímnost. A naštěstí je to i povedená popová písnička. Proč si myslíte, že je třeba Adele tak úspěšná?
No to mi spíš řekněte vy.
Protože vypráví o tom, co se nás všech týká a co prožíváme. A protože má úžasný hlas. Nebo si vezměte Sama Smithe. Zpívá Stay With Me, zůstaň se mnou. To už bylo přeci v populární hudbě řečeno tolikrát, ale on to dokáže říct upřímně, že se vás to jako posluchače dotkne.
