Zatím si Jiří Mádl zkouší smoking, 18. května už v něm bude kráčet po hvězdné půdě festivalu v Cannes. Vzniknou tu první záběry filmu Vlk z Královských Vinohrad, přepisu vzpomínkové knihy Jana Němce Nepodávej ruku číšníkovi, v níž se režisér vrací také k bizarnímu zážitku z Cannes 1968.
„Tehdy francouzští revolucionáři, levicoví intelektuálové v čele s jinak znamenitým Jeanem-Lukem Godardem, zmařili právě ročník, kdy měli Češi poprvé a naposled v soutěži tři filmy – můj O slavnosti a hostech, Formanovo Hoří, má panenko a Menzelovo Rozmarné léto. Každý měl podle předjednané strategie dostat nějakou cenu – včetně Zlaté palmy; tu nikdy nikdo od nás nevyhrál,“ shrnuje režisér neslavný okamžik slavné české nové vlny.
Němec chce v současném Cannes točit retro; nahrává mu, že letošní festival je osmašedesátý v pořadí. „Číslo 68 bude tedy všude a my ho budeme vydávat za rok 1968; vezeme dobové plakáty i rekvizity a hodláme způsobit pokud možno co největší skandál,“ slibuje Němec.
Vlk z Královských Vinohrad začne zklamáním tří českých režisérů v Cannes a skončí na festivalu v Karlových Varech, kde trojice získává Křišťálové glóby za potlesku prezidentů Havla, Klause a (dvojníka) Zemana. „Festivaly k filmu nedílně patří, maximální snobárna v Cannes i karlovarská obří party fanoušků s batůžky a motýlky z papíru,“ vysvětluje Němec.
Famózní Clapton
Pro roli hlavního hrdiny si vybral Jiřího Mádla, který je podle Němce „nejen výtečným a populárním hercem, ale také, jak ukázal prvotinou Pojedeme k moři, dobrým režisérem“. Za kamerou je Němcův dlouholetý spolupracovník Jiří Maxa, coby pomocný režisér i herec se natáčení zúčastní posluchač FAMU Tomáš Klein, jenž má svůj školní film ve studentské soutěži Cannes.
Produkce se ujala společnost Master film a koproducentem se stala Česká televize: „Poprvé v historii mé autorské tvorby! Takže jsem za to ČT převelice vděčný,“ líčí Němec. Navíc počítá s hudbou, kterou složil a nahrál Eric Clapton: „Patřila původně k dokumentu Mír podle Mnichovské dohody, který jsme já a Otto Olejár točili v roce 1988, ale téma boje, zrady a Claptonova kytara neopakovatelně modulující Smetanovu Vltavu je famózní!“
Němec jede do Cannes počtvrté – postupně se účastnil všech tří tamních soutěží včetně té hlavní v roce 1968, kdy byl festival předčasně ukončen jako gesto podpory umělců tehdejším bouřím dělníků a studentů. V jakém duchu natočí paradoxy svého života? „Bude to lehce bulvární společenská komedie o energii a věčně rebelantském duchu přecházejícím z generace na generaci,“ shrnul svůj jedenáctý celovečerní film nezdolný buřič, jenž své záběry ruské okupace provezl na Západ, emigroval, loni vrátil státní vyznamenání a za rok slaví osmdesátku.
