RECENZE: Lynyrd Skynyrd dovezli z Alabamy do Plzně špičkovou jižárnu

K oslavám 70. výročí osvobození armádou USA si Plzeň nemohla vybrat lepší hudební doprovod, než byl koncert Lynyrd Skynyrd. Klasikové jižanského roku jsou absolutním ztělesněním americké muziky. Se vší kvalitou i troškou kýče, který ale tak nějak patří k věci.

Lynyrd Skynyrd

90 %

Plzeň, plochodrážní stadion, 1. května 2015

pořádal Pragokoncert

Večer na plzeňském plochodrážním stadionu zahájil Žlutý pes. I když byly v publiku k zaslechnutí pochybnosti o správnosti téhle volby, při objektivním pohledu byla nezpochybnitelná: žádná česká kapela pro žánr jižanského rocku u nás neudělala tolik a u takovéhle akce bylo jakési splacení zásluh zcela na místě. Nehledě na to, že v kytaristech Janu Martinkovi a Petru Roškaňukovi má Žlutý pes instrumentalisty, kteří se nemuseli svým americkým kolegům dívat na prsty se studem.

Show Lynyrd Skynyrd (jejich profil najdete zde), postavená na probíhající evropské turné, byla dokonale načasovaná a dramaturgicky vymyšlená. Možná byla kratší, než by se dalo čekat, základní set trval na minutu přesně hodinu a čtvrt, žádné improvizace se nepřipouštěly. Pak jeden - pravda, dlouhý - přídavek, a domů. Uprostřed té doby bylo ale k slyšení tolik muziky, kolik jiné kapely ze sebe nevymačkají za dvojnásob dlouhý čas.

Gary Rossington

Kapela, jejíž kořeny sahají až do poloviny 60. let, si je dobře vědoma, že největší práci pro postavení vlastního pomníku udělala na začátku 70. let, v sestavě, z níž je v té dnešní k slyšení jen kytarista Gary Rossington. Podle toho také sestavila čtrnáctipísňový setlist, ve kterém vysoko převládaly písničky z prvních dvou řadovek a koncert se tak vlastně příliš nelišil od prvního ze sedmi živáků Lynyrd Skynyrd, dvojalba One More from the Road z roku 1976.

Johnny Van Zandt

Dokonce se i začínalo stejně jako tehdy, skladbou Workin’ for MCA. Sada prvních písniček ukázala, v čem jsou Lynyrd Skynyrd silní. Totiž v té úplně nejklasičtější „jižárně“ středního až rychlejšího tempa, s údernou jednoduchou rytmikou, dobře řízeným a tudíž jasně čitelným propletencem tří kytar a od boogie odvozených partů piana. Dokonale jim to zařezávalo celý večer, ale v takovýchto skladbách prostě nejlépe.

Mark Matejka a Rickey Madlocke

K diskusi je baladická složka jejich repertoáru. Když si zpěvák Johnny Van Zandt přinesl velkou českou vlajku (jednu, menší, měl celý koncert přišpendlenu na prsou) a Lynyrd Skynyrd spustili písničku Simple Man, bylo toho patosu možná až příliš. Ostatně, nacionalisticky silně orientovaní muzikanti asi netušili, že v Česku národní symboly mají váhu snad jen ve chvílích světových vítězství hokejistů. Těch pár praporů v publiku - mezi nimiž ostatně převládaly americké konfederační, které k téhle kapele patří odnepaměti - na tomto faktu nic nemění.

Johnny Van Zandt

Stejně tak ne úplně potěšila monumentální Tuesday’s Gone, kterou probarvoval (oproti původní nahrávce z debutové studiovky) dost nevkusný rejstřík kláves. Ještěže obě písničky proložila zábavná poloakustická vložka Mississippi Kid s akustickou kytarou, mandolínou a slidekytarou, která „odkopala“ bluesové kořeny téhle muziky až někde v jug bandech černého jihu.

Johnny Van Zandt a Gary Rossington

Skončit se samozřejmě nedalo jinak než jižanskou hymnou Sweet Home Alabama, nejslavnější písní nejen téhle kapely, ale celého stylu, který zosobňuje. A v přídavku následoval Free Bird, další hitovka, která vrcholí památným kytarovým sólováním. V tomto případě „na odchodnou“. A bylo to více než solidní rozloučení s koncertem, na který se i přes rozmary počasí (jež ve výsledku alespoň co do pouze velmi střídmého deště bylo k rockovým fanouškům milosrdné) vyplatilo do Plzně z kteréhokoli kouta Česka zajet.