Den Krulichovi obvykle začíná koupí novin v trafice nedaleko teplického fotbalového stadionu, kde bydlí. „Pak si zajdu do oblíbeného baru na dvě pivka a jdu domů,“ usmívá se.
Teď mu tuto jeho pohodu trochu narušilo nahrávání nové desky a příprava na obří turné po stadionech s celkem dvanácti zastávkami. Na co všechno se mohou fanoušci těšit, nechce ještě prozrazovat. „Koneckonců ani ještě nevím, jak přesně to bude celé vypadat. Jen že to bude zase obrovské,“ říká.
„Pódium bude 65 metrů dlouhé, 30 široké a 14 vysoké. Včetně světel a ozvučení ho bude převážet přes dvacet kamionů,“ přikyvuje krajský spolupracovník pořádající agentury Pink Panther Karel Honsa.
Hlavním tahákem turné mají být písničky z nové desky, kterou právě ve studiu dozpívává Josef Vojtek. První koncert se odehraje 19. května v Karlových Varech.
Kytarista Tomáš Krulich se ale nejvíc těší na pátek 19. června. To totiž Kabát vystoupí před svými nejvěrnějšími fanoušky na domácím trávníku - na teplickém stadionu.
„Je velká frajeřina sebrat se doma a jít pěšky na stadion, kde budu dělat rámus pro 20 tisíc lidí,“ říká Krulich, který má doma celkem deset kytar a šest z nich si bere na turné. „Normálně vozím tři, ale teď jich budu mít víc, máme dost písniček různě naladěných,“ vysvětluje.
Doma mě každý zná a v Praze jsou známější obličeje, tvrdí
Kabát už z nové desky pustil do světa první singl. Píseň Brousíme nože se stala současně hymnou hokejového šampionátu v Praze. „Je stará už deset let, chystali jsme ji už na desku Corrida, ale tehdy se nestihl text,“ poznamenal muzikant.
Tomáš KrulichVystudoval teplickou strojní průmyslovku a krátce před a po vojně pracoval v litvínovské chemičce jako technolog v údržbě. Hudbou se živí od roku 1989. Od sedmi do šestnácti let hrál fotbal a s týmem FK Teplice se v roce 1980 stal jako žák mistrem republiky. Nastupoval jako brankář. Ve volném čase jezdí na motorce se svou partou Uruguay Cavallery. |
Zároveň vylíčil, jak u Kabátu písně vznikají: „Já a druhý kytarista Ota Váňa hromadíme nápady, pak se sejdem s baskytaristou Milanem Špalkem a pomocí tempomatu písničky doděláváme. Takhle jich nasekáme 25, Milan vybere 20, které pak jedeme natočit do studia a z nich tak třináct projde na závěrečné otextování a na desku.“
Krulich složil třeba šlágry V pekle sudy válej, Bára nebo Šaman, ale že by ho jako celebritu zastavovali lidé na ulici, to prý ne. „V Teplicích mě každý zná, už tu žiju dlouho. A v Praze už vůbec, ta je plná jiných známějších obličejů. To spíš, když jdeme dohromady celá kapela, tak si nás lidi všimnou,“ říká.
O fanynky ale členové kapely nouzi nemají. Jedna z nich třeba na jejich webu napsala: „Tomáš je fakt sexy, stál by za hřích.“ Další dodala: „Tomáš je takovej sladkej chlapec.“
Krulich nad tím kroutí hlavou. „Fakt? Já, takovej šedivej vousatej dědek? Už jsem na fanynky starej,“ cukají mu koutky. A dodává, že i jeho žena měla raději kapelu Lucie než Kabáty.
Za koncert vykouřím asi pět cigaret, říká Krulich
Heslo sex, drogy a rock&roll tak prý u Kabátu moc nefunguje. „Drogy u nás nikdy nejely, to by to šlo do kopru. Naopak sílu na hraní máme pořád a chceme vystupovat, dokud bude zájem. Perfektně se bavíme, a ještě nám za to slušně platí, tak proč s tím seknout,“ glosuje kytarista.
Hraním si vydělává od roku 1989, kdy prošel ještě za komunistů profesionálními přehrávkami s jinou teplickou kapelou Motorband. Tehdy v ní ještě zpíval Kamil Střihavka.
„Nejsme boháči, i když máme určitě víc, než je průměrný plat,“ říká Krulich o finanční situaci členů Kabátu. „Já mám třeba pořád deset let starou škodovku,“ směje se.
Na pódiu ho lze snadno poznat podle tmavých brýlí, kšiltovky či šátku a cigarety v puse. „Vykouřím za koncert asi pět cigaret, ale jen do půlky, pak bych se spálil. Jinak za den vykouřím dvě krabičky,“ přiblížil, proč má vždy na pásku od kytary připevněnou jednu pohotovostní krabičku.
