Rozvědčíka kapitána Klosse nahradil redaktor Maj. Novinář a světoběžník, jenž spolupracoval s OSN a psal do západních listů, byl na stopě mezinárodní organizaci nacistických zločinců, specializované na politické vraždy, sabotáže, obchod se zbraněmi a drogami.
Seriál byl gigantický podnik: natáčel se čtyři sta dnů, zahrálo si v něm pět set herců a točil se v jedenácti zemích. Problém byl tom, že se vyráběl „úsporně“, protože produkci chyběly dolary. A tak Bulharsko zastoupilo Řecko, Francii i Ameriku, Maďarsko zahrálo Rakousko, východní Německo bylo západním Německem i Švýcarskem a Krym nahradil Jižní Ameriku.
Na Západě se natočila jen špetka záběrů, a to ve stylu: příjezd k západnímu hotelu natočený z nitra auta, pak střih a už jsme uvnitř hotelu kdesi v Polsku. Italské Bolzano bylo ve skutečnosti Kowary, záběry Marseille se točily v bulharském Balčiku. Ve varšavských podchodech vznikly repliky mnichovských obchodů. Západní telefony si produkce seriálu půjčovala z velvyslanectví a z kanceláří zahraničních firem.
„Dokumentární záběry jsme pořídili na Západě za dva týdny. Jelo nás šest v mikrobusu, dieta byla deset dolarů na den... Nesměli jsme používat stativ, ale natáčet z ruky se mohlo,“ zavzpomínal scénograf Bogdan Sölle. „Ve Vídni kdosi ohlásil: O ulici dál mají laciné hodinky!. Než jsem se otočil, zůstal jsem s kamerou sám. I režisér zmizel,“ dodal kameraman Krzysztof Wawrzyniak.
Obsazení rolí budilo hodně emocí. Kritik Czeslaw Dondzillo o Leszkovi Teleszyńském, představiteli hlavní postavy napsal, že „pro roli Maje mu chyběly předpoklady, protože byl hezký jako andílek“. „Byl trošku při těle a s přeskakováním plotů měl potíž,“ připustil Wawrzyniak.
Seriál kritika strhala. Recenzenti soupeřili v jízlivostech. Zejména jim vadilo, jak děj neladil se socialistickou realitou. „Sledujeme, jak redaktor Maj na služební cestě zve cizinky na obědy a večeře, a třeseme se napětím, zda se po předložení účtu nezhroutí,“ psal kritik. Další si všiml, že bondovky se točí s nadhledem, zatímco Majovy příhody smrtelně vážně – a vypadají jako špatný vtip. Jerzy Urban, později vládní mluvčí, si utahoval, že nelze pochopit šest milionů válečných obětí, když „každý Polák, i obtloustlý redaktor, s nacisty zatočí“.
Seriál byl slepencem hospodských historek, ale nikdo nic víc nechtěl. „Na Maje se nevztahovaly pasové, devizové, ani zbrojní předpisy. Vše dokázal, vše vyřešil. Jen jediné jako novinář neuměl – psát,“ vystihl filmový kritik Aleksander Ledóchowski. Jenže si také všiml, že na seriál sice všichni nadávali, ale současně i zírali. Lidé tolik toužili po Západu, že je fascinovala i náhražka.
